O lhaní, patolízalech a vlezdoprdelismu vůbec


Z knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty

Pokračování článků O právu v ´civilizovaném´ světě a O stranách podpatkářů a válkách kvůli vejcím

"A pamatuji se, že když v častých rozmluvách s mým pánem o povaze lidstva v jiných končinách světa přišla řeč na lhaní nebo nesprávné údaje, chápal jen s velkými potížemi, co tím myslím, třebaže měl jinak velebystrý úsudek. Usuzoval totiž takto: užívání řeči je na to, abychom jeden druhému rozuměli a nabývali poučení o skutečnostech. Když tedy někdo řekne něco, co není, maří se tím ten cíl, protože nelze vlastně říci, že mu rozumím. A mám tak daleko k poučení, že naopak tonu ještě v něčem horším, než je nevědomost. Svádí mě totiž věřit, že něco je černé, když je to bílé, a krátké, když je to dlouhé. A to bylo celé jeho ponětí o schopnosti lhát, kterou lidští tvorové tak dokonale a tak obecně uplatňují..."

"Při zvláštních příležitostech koná se toliko před císařem a císařovnou a prvním ministrem ještě jiná zábava. Císař položí na stůl tři šestipalcové nitky z jemného hedvábí. Jedna je modrá, druhá červená a třetí zelená. Tyto nitky jsou určeny za ceny pro ty, které císaři napadne vyznamenat zvláštním důkazem přízně. Tento obřad se koná ve velké audienční síni Jeho Veličenstva. Uchazeči při něm skládají takovou zkoušku obratnosti, že ji podle mého pozorování není rovné v žádné zemi Starého ani Nového světa. Císař drží v ruce hůl vodorovně a uchazeči přistupují jeden po druhém a někdy hůl přeskakují, jindy pod ní několikrát podlézají dozadu i dopředu, podle toho, jak se hůl nastrčí nebo skloní. Někdy drží císař hůl za jeden konec a první ministr za druhý; jindy zase ji mívá ministr úplně sám. Ten, kdo si vede nejmrštněji a vydrží nejdéle skákat a podlézat, je odměňován modrým hedvábím. Kdo je po něm, dostane červené, a třetí zelené. Všichni je nosí třikrát ovinuté kolem pasu. A je na tom dvoře vidět málo hodnostářů, kteří by nebyli ozdobeni těmi šerpami..."

"Palác nejvyššího ministra je učilištěm, na němž se vychovávají jiní v jeho řemesle. Panoši, lokajové a vrátní napodobují svého pána, a tak se sami stávají ministry ve svém oboru a učí se vynikat třemi nejhlavnějšími vlastnostmi: nestoudností, prolhaností a úplatností. Mají rovněž svůj podřízený dvůr a někdy se dostanou svou šikovností a neostyšností po rozmanitých stupních tak daleko, že se stanou pánovými nástupci. Nejvyššího ministra obyčejně ovládá nějaká zpustlá stvůra nebo oblíbený lokaj. To jsou trychtýře, jimiž plynou všechny pocty. Konec konců lze o nich říci, že jsou vlastními vladaři království."

nahoru