O stranách podpatkářů a válkách kvůli vejcím


Z knihy Jonathana Swifta Gulliverovy cesty

Pokračování článku O právu v ´civilizovaném´ světě

Reldresal začal tím, že mi blahopřál ke svobodě. Snad prý si může osobovat jakési zásluhy o ni. "Avšak," dodal, "nebýti nynějšího stavu věcí na dvoře, nebylo by se vám jí možná dostalo tak brzo. Neboť jakkoliv se cizincům na pohled zdá, že jsme na vrcholu blahobytu, přece trpíme dvojím mocným zlem: zuřivou politickou klikou doma a nebezpečím vpádu velemocného nepřítele zvenčí. Pokod jde o prví věc, vězte, že v této říši zápolí spolu už sedmdesát měsíců dvě strany jménem Trameksani a Slameksani, podle vysokých a nízkých podpatků na střevících, jimiž se od sebe odlišují.

Tvrdí se sice, že vysoké podpatky nejvýš vyhovují naší starobylé ústavě. Ale ať je tomu jakkoliv, Jeho Veličenstvo se rozhodlo, že použije ve správě říše a ve všech údělných korunních úřadech, jak jistě pozorujete, jen nízkopodpatkářů. A zejména císařské podpatky Jeho Veličenstva jsou aspoň o drurr nižší než všechny podpatky na jeho dvoře. Nevraživost mezi těmito stranami jde tak daleko, že spolu ani nejedí, ani nepijí, ba ani nemluví. Počítáme, že nás Trameksani neboli vysokopodpatkáři počtem převyšují. Ale moc je úplně na naší straně. Obáváme se, že se Jeho císařská Výsost následník trůnu kloní trochu k vysokopodpatkářům. Alespoň lze jasně rozeznat, že má jeden podpatek vyšší než druhý, a proto při chůzi pajdá.

Nuže, za těchto vnitřních nepokojů ohrožuje nás vpád z ostrova Blefusku, který je druhou veleříší ve vesmíru, skoro tak velkou a mocnou, jako je tato veleříše Jeho Veličenstva. O tom, co jste nám tvrdil, že jsou totiž na světě ještě jiná království a státy, obydlené tak velikými lidskými tvory jako vy, naši filosofové silně pochybují a spíše se kloní k domněnce, že jste spadl z měsíce nebo z některé hvězdy. Vždyť je jisto, že sto smrtelníků vašich rozměrů by zakrátko zničilo všechny plodiny a dobytek v državách Jeho Veličenstva. Ostatně v našich dějinách, starých šest tisíc měsíců, není ani zmínky o nějakém jiném kraji kromě obou veleříší, liliputské a blefuskuánské.

Obě mohutná mocnářství vedou, jak jsem vám chtěl říci, už šestatřicet měsíců houževnatě válku. Začala při této příležitosti: Všeobecně se připouští, že se vajíčka rozbíjela před jídlem původně na tlustším konci. Ale když se děd nynějšího Veličenstva jako hoch chystal jíst vejce a rozbíjel je podle starobylého způsobu, řízl se náhodou do prstu. Poté vydal jeho císařský otec vyhlášku a pod velkým trestem všem oddaným poručil, aby rozbíjeli vejce na užším konci. Národ se nad tím zákonem tak pohoršoval, že z toho podle našich dějepisců vzniklo šestero povstání. Jeden císař v nich pozbyl života, druhý koruny. Panovníci blefuskuánští ty občanské vzpoury ustavičně podněcovali. A když byly potlačeny, vyhnanci se vždycky uchylovali do té říše. Počítá se, že v rozličných dobách podstoupilo raději jedenáct tisíc lidí smrt, než by se podrobili a rozbíjeli vejce na užším konci. O tom sporu bylo napsáno mnoho set velkých svazků, ale knihy tlustokoncových jsou už dávno zakázány a celá strana je ochromena zákonem o držení úřadů.

Za těch zmatků si císař blefuskuánský často po svých vyslancích stěžoval a obviňoval nás, že tvoříme náboženský rozkol tím, že se protivíme základní nauce našeho velkého proroka Lustroga v čtyřiapadesáté kapitole Blundegralu (což jest jejich Alkoran). Avšak to se pokládá za pouhé překrucování textu, neboť text zní takto: ´Nechať všichni pravověřící rozbíjejí vejce na příhodném konci.´ A rozhodnout, který konec je příhodný, je ponecháno, podle mého skromného mínění, každému na vůli anebo aspoň je v moci nejvyšší vrchnosti. Tlustokoncoví však nabyli na dvoře císaře blefuskuánského tolik vážnosti a zde doma jim jejich strana tajně poskytuje tolik soukromé podpory a tak je podněcuje, že obě říše vedou posledních šestatřicet měsíců se střídavým štěstím krvavou válku. Za tu dobu jsme přišli o čtyřicet znamenitých lodí a mnohem více menších plavidel s třiceti tisíci nejlepších námořníků a vojáků. Počítá se, že nepřítel utrpěl o něco větší škodu než my."

nahoru