Peredur (Purandara) a svatý grál

Z knihy Mystéria země české
Díl druhý: Víly a čarodějnice

Emilie Bednářová

Ottův slovník: Parsifal viz Parcival, starofrancouzsky Perceval, angl. Percival, v kymerském podání Peredur, hrdina přehojných vyprávění středověkých, původu kymersko-bretaňského, dostal se do Bretaně přes kanál asi v 6.-7. věku.

A to už jsem si byla jista, že tu máme zase Indru-Dagdu-Dažboga-Peruna. Je to tedy vskutku v nějaké formě další příjmení Indrovo jako ničitele pevnosti? Bojovníka?

Angl. etymologický slovník: Percival (OFr) Perceval-perceval-proniknout-údolí; autor: Chrestien de Troyes, franc. básník 12. stol. (zdrobnělina Pery, mužské jméno).

Percival, rytíř Kulatého stolu krále Artuše. Jeden z několika, kteří spatřili svatý grál.

Peredur (Purandara) je rozhodně název starší. Perceval je "volný" překlad; valley (údolí) - původně prostor mezi náspy.

Chrestien de Troyes zřejmě zpracoval starožitnou legendu do formy křesťanské, neboť pochopil její vnitřní cenu: pohádkově vylíčené mystérium nejvyššího zasvěcení. Pochopil a věděl, že posvátný esoterismus náboženství starého se stýká a po věčném zákonu musí stýkat s esoterismem křesťanským.

Smysl slova Peredur-Percival ve starodávné legendě je na úrovni duchovní. Bojovník dobyvatel, rytíř-božský člověk-zasvěcenec. Člověk, který po dlouhém bloudění zvítězí nad svou vlastní nižší přirozeností. Člověk znovuzrozený.

Do Německa se dostala tato legenda z Francie. Ve středověké legendě zbožný rytíř zažije na své toulce zvláštní dobrodružství. Zabloudiv v lese, dojde k podivnému hradu, kde je chován v drahocenné nádobě poklad, jenž dává smrtelníkům možnost obcovat přímo s vůlí Boží. Zdaleka sem putují nejznamenitější rytíři, aby se zasvětili jeho službě. Tajemný poklad je symbolem duchovní moci a slávy a jeho jméno je svatý grál. Ve svatém grálu byla uchována Kristova krev v legendě novější, v legendě původní to byl nápoj božských hrdinů-velkých zasvěcenců (bráhmanů) zvaný sóma. (Ovšem nezapomínejme, že například v mitraismu byl znám i obřad symbolického přijímání Božského těla a krve.)

Piggott: Prehistoric India. - "Hymny byly skládány kněžími jednak k náboženským obřadům pro potřeby válečníků a jsou věnovány sboru antropomorfních božstev nebo zbožněné tekutině (nápoji) sómě, která je středem celé skupiny hymnů. Ale i druidové bývali ctiteli nějakého zbožněného obřadního nápoje, který byl uchováván a při obřadech přenášen v posvátných kotlících a kotlech." J.A. Maudit (1979).
Keltové. - "Tyto kotlíky byly zdrojem energie, hojnosti a plodnosti, kterým vládla v lidových pověstech božstva žijící hluboko pod zemí a uchovávala plodivou sílu přírody. Proto také můžeme spatřit v muzeu v San Remo ve Francii krásnou sošku keltského boha s mlatem a kotlíkem v rukou." A proto také groteskní Dagda (aspekt už velmi exoterní) nosil vždycky kotlík. A proto také božský hrdina, toužící po nejvyšším poznání a zasvěcení, hledal nádobu se symbolickým nápojem znovuzrození (živá voda pohádková). A ve verzi křesťanské putovali duchovní rytíři za svatým grálem, nádobou s krví Kristovou.

Ovšem název svatý grál je velmi dávný. Grál (starofranc.) graal, greal, ML. gradalis, mělká nádoba, pohár; aliterace po zdrobnění cratela, lat. crater - pohár, číše, miska. Ale přece jen má to slovo ještě hlubší kořeny, a sice až v sanskrtu: gr-grejati (hárati, hořeti, hřáti-staročesky hrieti-hřál). Sem patří též hrnec - vlastně nádoba vypálená z hlíny - sl. granila - kamna, rusky gorn krb - výduť, dutina, kráter čili zase nádoba. Ale je to důkaz, jak prastará to byla legenda a kult, kdy ještě nebyly posvátné kotlíky kovové, nýbrž pouze keramické.

Články na podobné téma:
Sv. Martin a Martanda, sv. Ondřej a Indra
Původ slov runy a čert
Praha? Pragaja kupců prajágských
Svantovít a svatý Vít v Jemnici
Mokošin den - svátek matky Země
Příběh praotce Čecha
Duchovní kultura Slovanů
Ve jmému kříže - pokřesťanštění Čech, nebo...?
Tajemná místa ČR - Tajemství posvátných hor
Posvátné stromy
Blaník a Aes Sidhe

nahoru


Zpátky na Novinky