Pozůstalí z Atlantidy


Magazín 2000
11/98

Neznámá vesmírná loď a záhada Olméků · Byl Muž v hadovi dávnověkým kosmonautem? · Nevysvětlitelně znalosti olméckých umělců

Záhadný objekt ve tvaru zvonu, z něhož tryskají plameny, letí uprostřed bouře. Z mraků nad ním hustě prší. Uvnitř sedí muž a v rukou drží jakýsi panel ve tvaru obdélníku.

Tento výjev pochází z basreliéfu olméckého původu, který byl nalezen v čedičových skalách v Cerro de la Cantera v Chalcatzingo Morelos v Mexiku. Co má zobrazovat? Kdo je člověk, který sedí uvnitř, a jakou funkci má deska, kterou drží v ruce? To jsou otázky, na které stále neznáme odpověď. Basreliéf již prozkoumali významní odborníci z oboru archeologie, který se zabývá historickými a symbolickými rozpory záhadných archeologických nálezů. Jeho zvláštní, paleoastronautický význam však tentokrát unikl i jejich pozornosti.
Přitom je už na první pohled zřejmé, že basreliéf z Cerro de la Cantera nápadně připomíná kosmickou loď podobnou našim raketám s konvenčním pohonem. Stylizované ornamenty v zadní části objektu lze těžko vysvětlit jinak než jako plameny šlehající z pohonného systému na tekutá paliva. Tuto hypotézu rovněž podporuje zvonovitý tvar předmětu, který je zcela jasně aerodynamický. Archeologové zatím pro objasnění uvedených faktů nemají žádné jiné přesvědčivější teorie. Neznáme ani historické odkazy nasvědčující tomu, že by zobrazení mohlo mít náboženský význam.

Hvězdáři a stavitelé

Kdo ale vlastně byli Olmékové a proč jsou pro nás jejich památky tak důležité? Byli prvním civilizovaným národem na území Střední Ameriky a jejich kultura až do příchodu španělských dobyvatelů významně ovlivnila život ostatních zde žijících národů. Je velmi pravděpodobné, že právě od Olméků se obyvatelé dnešního Mexika a Guatemaly naučili stavět chrámy ve tvaru pyramid, převzali jejich poznatky z matematiky a astronomie a mohli pak tyto obory dále rozvíjet a v neposlední řadě je ovlivnil i jejich výrazný zájem o nebeské jevy.
Prvním hlavním městem Olméků mezi lety 1000 až 400 před naším letopočtem bylo středisko La Venta, kde se odehrávaly především náboženské obřady, takže by se dalo považovat spíše za posvátné místo než za centrum městského osídlení. Olmékové byli mistrovští sochaři, schopní vytesat jak kolosální hlavy, tak drobné sošky postav všeho druhu, reliéfy i basreliéfy. Co je však nesmírně důležité a zasluhuje zvláštní pozornost, jsou jejich nevysvětlitelné znalosti technologické a antropologické. K tomu se ale ještě dostaneme.

Podobnost čistě náhodná?

Jak již bylo řečeno výše, je basreliéf z mexického Cerro de la Cantera z paleoastronautického hlediska velmi zajímavým objevem. Pokud ho však porovnáme se známým sarkofágem v Palenque (podrobněji jsme o něm psali v Magazínu 2000 č. 9/1998), můžeme dojít k dalším překvapivým závěrům.
Obě díla nepochybně vykazují z hlediska paleoastronautiky společné rysy. V obou případech znázorňují postavu, která může řídit jakýsi létající stroj, z jehož zadní části šlehají plameny jako u moderního leteckého dopravního prostředku. Další věcí společnou oběma nálezům je přítomnost ptáka, který se v případě basreliéfu z Cerro de la Cantera nachází uvnitř rakety. Podle některých výkladů pták symbolizuje smrt. Takové vysvětlení můžeme akceptovat u stély z Palenque, kde se jedná o náhrobní kámen mayského panovníka Pacala. V případě olméckého díla bychom však pro takový význam těžko hledali opodstatnění. Je proto daleko pravděpodobnější, že pták je zde znázorněn jako symbol létání a nikoliv smrti.
Náhrobní deska z chrámu Nápisů v Palenque je však kromě toho bohatě zdobena ornamenty s hlubokými symbolickými významy, a umožňuje proto i další výklady. Těžko lze například popřít, že je zde jasně rozeznatelný takzvaný Strom života. Navíc je možné ji číst a vykládat jak v horizontálním, tak ve vertikálním směru, což nabízí možnost dalších interpretací.
Reliéfní výjev z Cerro de la Cantera je naproti tomu pojat pouze horizontálně a zcela nepochybně představuje vesmírnou raketu. Nenajdeme tu žádné symbolické či náboženské postavy, které by podporovaly jinou hypotézu. Jedná se tedy skutečně o létající prostředek řízený přenosným ovládacím panelem? Deska, kterou drží v ruce muž uvnitř kosmické lodi, opravdu poněkud připomíná řídicí panely ze Santilliho filmu. Avšak myšlenku, že by se mohlo jednat o UFO, nejspíš můžeme s klidným svědomím odmítnout, protože žádné UFO dosud nebylo spatřeno s plameny, ať už při startu, letu, či během přistání. Obrázek spíše připomíná dopravní prostředek na konvenční pohon, což je technologie odpovídající běžnému typu dnes užívaných raket na tekutá paliva.
Jak je ale možné, že v dobách tak vzdálených mohla být technika na tak vysoké úrovni, srovnatelné s dnešním stupněm technického rozvoje? Domníváme se, že je to jeden z dalších důkazů toho, že na naší planetě kdysi existovaly velice rozvinuté civilizace, které dosáhly vysokého vývojového a technologického stupně, podobného našemu. Takovou civilizací byla například Atlantida, a přestože je její existence stále zahalena tajemstvím, může být nález v Cerro de la Cantera dalším krůčkem k jeho objasnění.

Muž v hadovi

Jiné dílo, významné z paleoastronautického hlediska, které nám po sobě Olmékové zanechali, pochází přímo z města La Venta. Jmenuje se "Muž v hadovi" a je to stéla zobrazující údajně jako jedna z prvních opeřeného hada zvaného Quetzalcóatl. Had se hlavou dotýká vlastního ocasu a svým tělem tak vytváří kruh, uvnitř něhož se nachází člověk. Na rozdíl od ostatních postav, které Olméci ve svém díle zanechali a jež jsou polonahé, je však tento muž teple oblečen. To ale není všechno. Oblečení těsně přiléhá k postavě, takže spíš připomíná jakousi kombinézu. To je samozřejmě velmi podivné, když uvážíme, že nejčastějším oděvem v této oblasti byly volné tuniky a pláště. Záhadná postava má na sobě vlastně jakýsi skafandr a její hlava je chráněna helmou, která je opatřena volným otvorem pro obličej.
Dalším zajímavým detailem je taška. Předmět, který v předkolumbovské Americe neexistoval, ale zato je hojně zastoupen v sumerských, asyrských a babylonských dílech. Muž ji drží v ruce a kolem něj je několik záhadných desek připojených k jakémusi trámu. Jedná se snad o nějaký zapomenutý mýtus? Takové teorie se již v minulosti objevily, ale nebyly podepřeny žádným solidním důkazem. Daleko pravděpodobnější se zdá být vysvětlení, podle něhož se jedná o první zobrazeni raket ve tvaru doutníku. Muž v kruhu vytvořeném hadem tedy může být astronaut, který řídí raketu. Neznámému sochaři nemůžeme upřít, že své dílo vytvořil a velkým citem pro zřejmě odpozorované detaily.

Mnohorasová civilizace

Olmékové po sobě také zanechali velké množství nejrůznějších soch a sošek, které svědčí o jejich nečekaných antropologických znalostech. Zobrazují totiž představitele jednotlivých lidských ras. Například čedičové hlavy vysoké více než dva u půl metru a vážící až 37 tun, které jsou podle archeologů portréty olméckých panovníků, nesou nesporně negroidní rysy. Jak je to ale možné, když tato rasa byla až do 17. století v Jižní Americe naprosto neznámá? Totéž platí o orientálních národech, a přesto Olmékové vyráběli jaspisové sošky malých postaviček s orientálními rysy, s očima ve tvaru mandle, sedící v pozici lotosového květu. V olméckém umění najdeme rovněž sochy bílých vousatých mužů s nesporně indoevropskými a kavkazskými rysy. Jenže američtí domorodci vousy nenosili!
Jedno z olméckých děl, které se jmenuje "Olmécké jesličky", představuje skupinku postav orientálního vzhledu stojící v blízkosti zašpičatělých sloupů nazvaných "kopí probodávající nebesa". Má to být nepřímá vzpomínka na vesmírné rakety, nebo mýtický odkaz na vesmírné lodě ve tvaru doutníku? V každém případě se jedná o prvky, které americká kultura té doby neznala. A dále: termín THN (čili tehen, což znamená právě kopí probodávající nebesa) byl ve starém Egyptě užíván pro označení obelisků.
Je to neuvěřitelná shoda dvou vzdálených kultur, nebo další potvrzení toho, že mezi Starým a Novým světem byl kdysi spojovacím mostem ještě další kontinent? A jak je možné, že Olmékové znali čtyři základní lidské rasy? Kým tedy vlastně tento národ byl?
Vyjděme z toho, že Olmékové byli prvním civilizovaným národem na středoamerickém území, znali dobře všechny rasy, které bájný zmizelý kontinent obývaly, a do detailů si pamatovali i vysoce vyvinutou technologii, která tam existovala. Pak nemůže být příliš odvážné domnívat se, že mohli být potomky obyvatel Atlantidy, kteří přežili katastrofu, usadili se na jiném místě a uchovávali vzpomínku na velkolepost ztraceného kontinentu. Basreliéf z Cerro de la Cantera i další olmécká sochařská díla o tom přesvědčivě vypovídají.

Podle zahraničních pramenů -jav­

nahoru