Svantovít a svatý Vít v Jemnici

 

Otomar Dvořák

 

Malé moravské městečko Jemnice se může pochlubit unikátní tradicí, jíž je jedna z nejstarších nepřetržitě provozovaných historických slavností v Evropě. Zdánlivě je pořádána na památku pobytu královny Elišky Přemyslovny, která zde našla útočiště roku 1312, když její muž, král Jan Lucemburský, táhl proti odbojným moravským šlechticům. Jenže jednotlivé prvky slavnostního obřadu s podivným jménem "Barchan" poukazují na mnohem dávnější původ...

 

Slavnost se koná vždy první neděli po svatém Vítu, na počátku června, v době otvírajícího se léta. V předvečer svátku je na radnici vyvěšen "barchanický prapor". Je to bílé plátno, na němž je upevněn pestrý šátek, na šátku dvě úhlopříčně našité punčochy a pět věnečků z buxusu. Podle legendy jsou to dary, které od královny Elišky obdrželi čtyři poslové, přinášející jí zprávy z bojiště od královského manžela. Běh čtyř poslů o závod do bran města a jejich obdarování královnou tvoří jádro slavnosti. V této symbolické, každoročně se opakující události lze vytušit jádro prastarého magického obřadu. Ze starověku máme řadu příkladů, že závod nebo zápas měl ovlivnit božstva a naklonit je k příznivějším zásahům do lidského osudu. Vždyť i starořecké olympijské hry byly původně konány na počest bohů.

 

Není divu, že církev se snažila všemožně potlačit původní smysl pohanského obřadu, když už ho nedokázala z myslí lidí vymýtit. Nedělní dopoledne po bujarém sobotním slavení je zasvěceno věcem vážným: slavnostní mši v prastarém kostelíku sv. Víta a kázání pod památnou lípou. Kostelík byl postaven na pohanském obětišti, aby negoval vliv pohanského božstva, jehož jméno znělo podobně: Svantovít. Proto byl také v počátcích křesťanství svatý Vít naším nejoblíbenějším světcem.

 

Ve staroslověnštině Vít znamenalo silný (vítěz je ten nejsilnější) a svatý znamenalo mocný. Ve Svantovítovi byl tedy oslavován Mocný Vítěz. A tím vítězem je zářící slunce. Ano, Svantovít byl zřejmě slunečním bohem a byla mu zasvěcena lípa, zatímco Perun byl bohem bouře a jeho stromem byl dub. A ještě jedna pozoruhodná zajímavost: podle záznamů starých kronikářů měly Svantovítovy modly čtyři tváře, hledící do čtyř světových stran. Bezděky se mi tato představa spojuje se čtyřmi běžci, spěchajícími k posvátnému pahorku s lípou z východu, západu, severu i jihu. Podle toho, který z nich doběhl dříve, se zřejmě soudilo, jestli léto bude teplé nebo chladné, slunečné nebo deštivé, což mělo vliv na budoucí úrodu.

 

Obřad zřejmě souvisí s vesnickými jízdami králů, honěním krále Ječmínka i slavnostmi vztyčování májek uprostřed vsí. Pozoruhodné ovšem je, že slovo "barchan" znamená v tatarštině písečný pouštní přesyp. Kde se vzalo u nás na Moravě? Že by se tu propojila slovanská tradice s nějakými zvyky tatarských nájezdníků, jejichž vpády otřásly na počátku středověku Evropou a zasáhly i na Moravu? Je to zajímavé, protože u tatarských i mongolských pasteveckých kmenů jsou závody součástí všech významných společenských událostí.

 

Skutečnou pravdu už asi těžko odhalíme. To však nic nemění na věci, že barchan ve starobylém městečku Jemnici je unikátní akcí, která rozhodně stojí za zhlédnutí.

 

(pozn. editora: Pokud je Svantovít sluneční božstvo, je zde podobnost s védským bohem Slunce Vivasvanem (Súrjou). Božstvem se čtyřmi hlavami hledícími do čtyř světových stran je ve védské tradici Brahmá. Obě božstva jsou v Asii, zvláště v Indii, i dnes hojně uctívána.)

nahoru