Sv. Martin a Martanda, sv. Ondřej a Indra

Z knihy Mystéria země české
Díl druhý: Víly a čarodějnice

Emilie Bednářová

Sv. Martin, Svantovít a Martanda

Martin na bílém koni je u nás samozřejmě Svantovít, sluneční božství, avšak v podzimním aspektu vystupoval jistě s vhodným přídomkem... Souzněl i se jménem boha podsvětního, který provázel mrtvé do navy. Je to jméno známé i jinde, u nás je zachováno v Hájkovi:
"Dcery jeho (rozuměj Krokovy) pravily: Ó Merote, veď jej na světlé cestě. Ó Ramadáši, vedle jeho spravedlnosti suď jeho hlavu, nedej jeho Tasanuom zahubiti." (Hutchinson, Prehistoric Crete: Ramadáš = Rhadamantis = Dharmaradža, soudce zemřelých; Védy)
A skutečně, už v době védské byl Šiva v jednom aspektu nazýván Mrdha, Mrtha - usmrtitel (Mařoch). Bílý kůň velmi často symbolizoval smrt. A v listopadu bylo a je vzpomínáno mrtvých. Naproti tomu se vyskytovalo ve Védách pojmenování pro slunce - Martanda, což je konec smrti, vítěz nad smrtí. U Slovanů se vyskytovalo jméno Marevit: někdo má za to, že to značilo Večerní slunce, večerní světlo. To vše jsou nepochybné zdroje, z nichž vyjel na bílém koni svatý Martin a mohl být přijat bez větších obtíží.

Sv. Ondřej a Indra

A tu hned poskytuje listopad další možnost dobrodružného luštění, ovšem při neustálém přihlížení k teorii henotheistické, která zastává názor, že jednotlivé božské bytosti byly nazírány jako projevy jednoho božstva. Mohli se tedy lidé se svými prosbami, modlitbami, díky a oběťmi obracet k onomu z mnoha aspektů, který nejlépe odpovídal individuální obrazotvornosti a nejsilněji působil na city jednotlivců různých mentalit. "...byl to jeden z nejdůležitějších věštebních dnů celého roku kromě Štědrého večera." Slévalo se olovo v předvečer sv. Ondřeje (30.11.) a prováděly se všechny druhy věštebných praktik. Proč právě Ondřej? Hlavní osobností v Rg-védě, knize hymnů sepsané v sanskrtu, je Indra, jemuž je věnována celá čtvrtina hymnů. Kráčí v čele, rozhoduje bitvy, jeho zbraní je hromový klín. Jeden z jeho přívlastků je Purandara.
(Stuart Piggott, Prehistoric India: Indra = Purandara = ničitel opevnění. Jan Kollár: Purandara = ničitel měst (nápadná podobnost s Perunem).

Indrovo nebe se nazývalo Svarga (Svor - na Šumavě je hora Svaroh. - Svaroh je přívlastek vládce oblohy a patrně znamenal Zvířetník. Indra v nebeském aspektu jako Jupiter Pluvius vládl deštěm a mohl způsobit záplavy.) Jinak je také líčen jako silný a bodrý bonviant, obklopený družinou mladých bojovníků, Marutů, kterým velel Rudra, Indrův soupeř ale i jeho protějšek, v pozdějším hinduismu známý jako Šiva.
Stuart Piggott, Prehistoric India: "Mravy a zvyklosti indické, jak jsou zaznamenány v nejranějších sanskrtských textech, mají často přesné reminiscence v irských heroických vyprávěních v keltském železném věku, ač tak vzdálené od nich časově a místně. Oběť koně například přežívala v Irsku až do 12. století." I u nás: v Ořechu - obec blízko Prahy (Podlaha: Posvátná místa království českého), rom. kostel zasv. Stětí sv. Jana Křtitele.

O vílách a Divých lidech

"Květ lotos přestavoval matricem seu pudenta deae bhavani - odtud vilný. Vilovit, vilovan - kouzelný. Vileník - kouzelník, Vilozmaj, vilohad. Víly se vyznají ve věštbě a umění lékařském."

V Čechách jsou známí Diví lidé. Ale pozor na slovo Divý. Nepochybíme, budeme-li zde význam slova divý chápat trochu v jiném smyslu, než jak jsme zvyklí. Staroind. devas - božský, bůh, staroírán. daeve - božství. Patří sem také Děvín - sídlo sídlo duchů, bohů a děv. Děvjana - divný, podivný, zvláštní. "Deve Prekune!" zní začátek modlitbičky retranských Slovanů (Bože Perune).

Články na podobné téma:
Původ slov runy a čert
Praha? Pragaja kupců prajágských
Svantovít a svatý Vít v Jemnici
Mokošin den - svátek matky Země
Příběh praotce Čecha
Duchovní kultura Slovanů
Ve jmému kříže - pokřesťanštění Čech, nebo...?
Tajemná místa ČR - Tajemství posvátných hor
Posvátné stromy
Blaník a Aes Sidhe

nahoru


Zpátky na Novinky