Ve jmému kříže - pokřesťanštění Čech, nebo...?


Převzato od Otomara Dvořáka
http://otomar.zigzag.cz

Asi před dvěma tisíci lety zaznamenal svět epochální událost. Narodil se Ježíš, Syn boží. Nikdo netušil, snad jen on a jeho učedníci, že se stává zakladatelem jednoho z nejvlivnějších náboženství světa, které má dnes mnoho podob a mnoho variant (však jsme se také o jednu z nich zasloužili i my Češi s mistrem Janem v čele). Pro věřící a koneckonců i pro bezvěrce je křesťanství něčím běžným, něčím, co bereme jako normální součást našeho života. Poodhrneme-li však závoj víry a křesťanských obřadů, narazíme na skutečnosti, které nás nemohou nechat chladnými...

Nový tvarový zářič

Stejně jako křesťanství nás dnes nepřekvapí ani kříž zdobící kostelní věž či visící nad oltářem, kříž coby památník padlých ve válce. Symbol smíru, bolesti a vykoupení. Zkuste si jen uvědomit, procházíte-li se ulicemi svého města, kde všude kříž potkáte. Kříž je pro nás ve své podstatě celkem banální záležitostí, pro některé slečny a pány dokonce vítaným módním doplňkem. Problém kříže je však mnohem závažnější, než se zdá.
Pro nás je kříž skutečně symbolem víry, lásky a naděje - a to i přesto, že je nástrojem Kristova utrpení. A přitom nechybělo moc a místo kříže by se na vás z vrcholku kostela dívala třeba taková ryba. Zdá se vám to směšné? Nenechte se mýlit. Kříž jako symbol křesťanství je znám až z poměrně pozdní doby, první křesťané, jak dokládaly fresky z římských katakomb, uctívali Krista symbolicky jako rybu. Ryba byla i jejich poznávacím znamením. Sami si říkali "rybičky". Proč vlastně? Vždyť i sami apoštolové jsou nazýváni "rybáři lidí". Šimon, později Petr, je povoláním rybář. Evangelia jsou plna zázraků, v nichž hraje ryba nějakou úlohu. Řecké slovo Ichtys, znamenající rybu, symbolizuje Krista, je to slovo, které je tvořeno počátečními písmeny slov věty Ježíš Kristus, Syn boží, Spasitel. Jenže místo ryby tu máme kříž. Proč?
Existuje totiž jeden druh magie, která se nazývá tvarová a vychází z předpokladu, že každý tvar vysílá určitou energii. Nebo ještě lépe - tvaruje energii, která je všude okolo nás a je všeprostupující. Velice silným tvarovým zářičem je třeba staroegyptský kříž Anch - a náš starý dobrý známý kříž křesťanský (rozuměj latinský). Ne že by kříž jako takový nebyl znám dříve - jeho stopy nalézáme již od pravěkých dob - ale teprve křesťanství kříž vztyčilo k nebi, a tím začalo s energetickými poli manipulovat, podobně jako stavitelé megalitů, ovšem mnohem razantněji. Co to znamenalo pro "normální" lidi?
Podvědomé vnímání slabých a silných energetických polí je nám dáno, jejich působení na lidský organismus je sice individuální, ale komplexní - zlepšuje nebo zhoršuje náš fyzický i psychický stav, a tím pádem naše zdraví, náladu, výkonnost. Svět varů je v neustálém kontaktu s naším organismem. Zdá se však, že má i další zajímavé vlastnosti, k nimž se ještě vrátíme. Prozatím stačí konstatování, že se na scéně dějin objevuje nový magický prostředek, který na celá staletí ovlivní magickou rovnováhu (či nerovnováhu) v České kotlině.

Již dávno před křesťany

S křesťanskou epochou tedy přichází i do Čech zcela nová etapa dějin - doba kříže. Jeho stín dopadá na celou českou zem. Posvátné kameny, tvořící energetickou síť, jsou vyvráceny, na jejich místo je postavena kaple, kostel či chrám. Posvátné háje jsou vykáceny a z míst svatých se mnohdy stávají místa zlá. Křesťanští kněží brojí proti modloslužbě - a sami vytvářejí nové modly. Vypadá to, že nastalo nové období, které má s tím předchozím jen pramálo společného. Na jedné straně stojí pohan více či méně smířený s krajinou, nelidmi s tradičními rituály odvádějícími beztělce do světla, komunikující - alespoň prostřednictvím svých kouzelníků - s informačním strojem podsvětí, a na druhé straně křesťan se svým účinným tvarovým zářičem, kterým hodlá (podobně jako první neolitičtí zemědělci) zpacifikovat krajinu a zavřít brány "do pekel". Ve jménu spasení a milosrdenství se nerozpakuje šířit svou víru mečem. Kříž tak vyrývá krvavou hranici mezi dvěma věky (a můžeme dodat i mezi dvěma světy). V tuto chvíli bychom nejraději zvolali: Všechno je špatně! A možná že bychom se tak úplně nemýlili. Z tohoto pohledu jsou pro nás velice zajímavé právě Čechy, kde, jak víme, dochází ke konfrontaci křesťanství a "pohanství" poměrně pozdě a kupodivu není provázena jako na jiných místech Evropy většími krvavými střety. Je zvláštní, že Češi křesťanství přijímají jako věc, o které už dávno vědí. Jak je to možné? Z toho, co už jste měli možnost si přečíst na předcházejících stránkách, je vám zřejmé, že v prostoru Čech existovali odedávna zasvěcenci, s velkou pravděpodobností navazující na dávné druidské tradice, kteří měli hluboké ezoterní znalosti. Křesťanství, nutno podotknout ve své ryzí a politicko-mocensky nezkreslené podobě, pro tyto zasvěcence - kněze - bylo pouhou obměnou toho, co dávno znali. Stejná situace nastala na mnoha místech světa (například v Irsku s nepřerušenými keltskými tradicemi). Asi nejmarkantněji se to projevilo při španělské conquistě v Americe. Katoličtí kněží se setkávali u tamních indiánů s legendami a s náboženským učením tak podobným křesťanství, že z toho měli doslova šok. Díky té až nepravděpodobné podobnosti došlo k tomu, že vše bylo označeno za dokonalý důkaz ďáblova mámení a veškeré pozůstatky zničeny. Abychom však nemuseli chodit tak daleko, zkusíme se poohlédnout po Evropě. Asi sto šedesát kilometrů jihozápadně od Paříže se nachází město Chartres. Jeho dominantou je překrásná gotická katedrála. V architektuře této katedrály jsou údajně zašifrována mnohá okultní tajemství, mimo jiné i odpověď na otázku, kde se skrývá archa úmluvy. Ta nás však dnes zajímat nebude. Pod podlahou katedrály je krypta nacházející se na místě posvátné jeskyně, kterou v dávných časech opatrovali keltští kněží - druidové. Zde byla uctívána plastika z hruškového dřeva, zčernalá věkem. Soška představovala ženu s dítětem a nesla latinský nápis Panna, která porodí dítě. Tato soška však vznikla dávno předtím, než se do těchto končin dostává křesťanství! Zdejší druidové tedy předem věděli, že vznikne nová víra, a dokonce znali i jeden z jejích základních symbolů...

Kříž přichází do Čech

V Čechách tomu bylo zřejmě podobně. Rada zasvěcených, nejpříhodnější by asi bylo nazývat je stařešinové, už o křestanství ví. Zdánlivě zatím nemají důvod přiklonit se k této novotě, která navíc pod rouškou spásy skrývá mocenské ambice. Jenže jsou tu známky, že síla kříže je skutečně mocná. Nemilosrdně vyhánění nelidé se stahují do zbývajících "svobodných zón", mezi které slovanské Čechy bezesporu patří. Zatím to jsou ti mírumilovnější, ale je pouhou otázkou času, kdy dorazí opravdu mocní - a rozběsnění - démoni. Rada zasvěcenců ví, že je může alespoň na čas "ukonejšit" krvavými oběťmi, ale současně je jí známo, jak tragicky podobné pokusy skončily v minulosti (naposledy pádem vyspělé civilizace Bójů). Ostatně jak dopadli Prusové, kteří obětovali vyhladovělým démonům křesťanské misionáře? Nakonec platili svojí vlastní krví! Nezbývalo než podobným komplikacím předejít a přidat se k "paktu kříže". Víme dokonce, i kdy se ono osudové rozhodnutí událo - koncem léta 844. Dovedeme si představit, jak se všechno stalo. Čtrnáct lechů-zasvěcenců sedí v kruhu a rokuje o tomto podstatném kroku, který nadobro změní osudy všech obyvatel i tvář krajiny. Probírají se nejrůznější aspekty nového náboženského proudu, všechna pro a proti. Nakonec většina souhlasí, ano, pojedeme do Řezna přijmout křest z rukou pasovského biskupa. Tuší totiž, nebo dokonce vědí, co všechno se ve stínu kříže skrývá. Mnohem víc než nová filozofie, nové rituály, nové symboly. Pod slupkou víry určené pro lid je totiž koncipován jeden z nejambicióznějších magických projektů lidstva, nové pojetí něčeho, co se kdysi člověk pokusil uskutečnit v dalekém Babylonu...

Projekt RÁJ

Podívejme se, co vlastně pokřesťanštění země znamená. To, že obyvatelstvo přijme křest, je jen počátek celého procesu. Pak přicházejí na řadu posvátné háje, které misionáři nové víry nemilosrdně likvidují a jejich obyvatele z jiných světů vyhánějí rituály i svým tvarovým zářičem - křížem. A kříže se začínají objevovat všude: tam, kde byly menhiry, stojí kříže, případně se do menhirů dodatečně vytesají či přistaví. Na místech starých svatyň se budují kostely či kláštery, na nichž se vypínají kříže. Na místech zázraků se vztyčí kříže. Na místě neštěstí - ano, jistě - také kříž. Hřbitovy, to jsou celé řady křížů. Posvátné kopce obkružované dávnými zasvěcovacími cestami zdobí kalvárie znázorňující Kristovo utrpení, v němž hraje rozhodující roli kříž...

Zrození pekla

Jak již jsme si řekli, jsou kříže poměrně výkonnými tvarovými zářiči, ovlivňujícími všeprostupující energetické pole. Takové nahromadění křížů musí chtě nechtě tato pole silně ovlivnit. Už mnohem méně "výkonné" menhiry dokázaly "zpacifikovat chráněnou část" krajiny a vypudit nelidi vně obývané oblasti. Tady se naskýtá domněnka, že kříže jsou jen vylepšeným systémem, převzatým od megalitických zemědělců a jejich nástupců. Jenže tato "inovovaná energetická síť" má zbrusu nové vlastnosti. Zatímco původní pravěké značky na nádobách pouze chránily plošně obsah a vztyčené menhiry již dokázaly ovlivnit své okolí, kříže "vysílají" nejen horizontálně, ale i vertikálně! Podívejte se na původní půdorysy kostelů - románských i gotických. Kříž, kříž a zase kříž... Dobrá, celý systém tedy dokáže ovlivnit paměťová pole nejen nad povrchem země, ale i ve větších výškách (i hloubkách). Proč? A tady jsme zřejmě u jádra celé věci. Podobný systém zde již nějaké to století existuje, je dokonce všeobecně znám jako podsvětí. Celý systém přírodního informačního stroje, jehož součástí jsou informacemi nabitá paměťová pole, nelidé, kteří zde mají své brány jinam (vstupy do paralelních světů), případně zde našli azyl před magickou válkou dávných věků, bez významu nejsou ani beztělci, vyslaní do těchto končin z nejrůznějších sobeckých důvodů. Když si tuhle "chásku" přebereme, je jasné, že informační stroj podsvětí, jehož součástí byly inteligentní bytosti či jejich informační matrice, neměl v podstatě žádný důvod sloužit (snad až na výjimky) nějakým lidským pánům. To "mágové kříže" velice dobře vědí. A netají se tím.

Projevuje se to v jejich slovech i činech. Pomocí kříže uzavírají "vstupy do podsvětí" v horách a kopcích sídhe, které dosud zasvěceným sloužily jako jakési hraniční body určené k "výměnnému obchodu", své mrtvé chrání křížem, méně spolehlivé menhiry nahrazují výkonnějším tvarovým zářičem, křížem... Ale to není všechno. Zakazují všem svým souvěrcům paktovat se s ďáblem, rozuměj - napojovat se na dávný podzemní informační stroj podsvětí, který dostává hrozivý název peklo. V jejich plamenných projevech to už není šerá tajemná země mrtvých a podivných bytostí, nýbrž skutečně hrůzná mučicí manufaktura pro zbloudilé duše. Přeložme si to do soudobé srozumitelné češtiny: mágové kříže bojují proti úniku informací do pekla. Proč? Musí k tomu mít opravdu vážné důvody. Vše nasvědčuje tornu, že díky kříži a ovládnutí jeho moci během několika století získali tolik sebejistoty, aby se pokusili realizovat něco do té doby nemyslitelného: proti peklu staví svůj "konkurenční projekt", kterému říkají ráj.

Až na věky věků

V dobách středověku, kdy byla znalost písma velice vzácnou výjimkou, nemůžeme za celým Projektem ráj hledat nějaké široké lidové hnutí, i když to tak možná v historii chvílemi vypadá. Popud musel dát bezesporu někdo ze zasvěcených nositelů znalostí starých mysterií. Ostatně posuďte sami. Listiny se mohly ztratit, jejich obsah mohl být zkomolen nebo propagandisticky upraven, svědectví vynucena, ale impozantní soubory tvarových zářičů bylo možno pouze zničit. A i přesto jejich trosky dokážou mluvit jasnou řečí. Poslechněme si názor odborníka na slovo vzatého, dr. Wattse:
Podíváme-li se na půdorys katedrály, okamžitě si uvědomíme podobu kříže, stromu nebo lidské postavy. U paty je voda a v hlavě, kterou představuje kopule nebo apsida, je nebe. Cesta od křtitelnice k oltáři symbolizuje vzestup ducha k osvobození - od vod hmoty, do níž duch sestoupil při Stvoření a Vtělení. Odtud jde křížovou cestou, jejíchž čtrnáct zastavení je rozvěšeno na pilířích chrámové lodi, ke kněžišti v "hlavě", které odpovídá symbolice "lotosu lebky" nebo "slunci na obloze", místu, kde se realizuje jednota lidského a božského. V kostele je tímto místem oltář, kde dochází k zázračné transubstanciaci chleba a vína. Indická a křesťanská mytologie tu mají společný základ. Jako hadí síla (kundalini) lidského vědomí stoupá stromem páteře do slunce či lotosu v hlavě, kde uskutečňuje své božství, tak věřící postupuje od křtu ke mši - svátostnému sjednocení, jež se odehrává v "hlavě" kostela, obrácené k východu, kde vychází slunce. Tato shoda symbolů je dále zdůrazněna tím, že když se posvěcená hostie vystaví k uctívání, děje se to na oltáři v monstranci, jež je zlatým obrazem slunce. (...) Jak křesťané, tak Indové vědí, že astronomické slunce je jen symbol. V obou tradicích jsou slunce, oltář i monstrance pouhými symboly "centrálního bodu", věčného okamžiku, kde lidské vědomí musí spočinout, má-li se osvobodit od času. V tomto smyslu jsou ohniskem "sluneční dveře", jimiž se vstupuje z času do věčnosti a pro něž opět existují různé symboly jako štěrbina na temeni lebky, kudy podle indické mytologie odchází při smrti osvobozená duše, lucerna v chrámové kopuli, dvířka svatostánku na oltáři a východní okno v apsidě, kde by měl být správně vyobrazen Kristus, vznášející se k nebi nebo panující ve slávě. Je běžným zvykem, že východní okno odpovídající duchu má tvar kopí a je vysoké a úzké, tedy mužské, kdežto západní okno je kulatá rozeta, "ženské", odpovídající pralátce, lůnu stvoření. Celé chrámové budově je vzorem Kristus Pontifex, Kristus Stavitel mostů, a to mezi nebem a zemí, duchem a tělem, vzdušnými výšinami a vodnatými hlubinami... Ještě pochybujete o tom, že na začátku Projektu ráj stáli skuteční okultní odborníci? A co mělo být jeho cílem? Nic menšího než nesmrtelnost.

Nesmrtelnost v pojetí křesťanských mágů

Materialisté mohou chápat nesmrtelnost několika způsoby: buď jako úplný nesmysl, prázdné slovo, které nemá svoji materiální podstatu, jako návnadu kněží, kteří slibem nesmrtelnosti obluzovali své ovečky, případně jako symbolické vyjádření toho, že dílo člověka přežívá v jeho dětech a následovnících. Mystici si tento pojem vykládají také po svém, někteří dokonce mluví o skutečné nesmrtelnosti duše či ducha... A tady jsme u cíle: jestliže se život každého z nás promítá do patřičně tvarovaného paměťového pole, existuje pak kromě "fyzického" těla i jeho odraz v paměťovém poli. A tento odraz - můžeme mu říkat třeba "duše" - pak může žít svým vlastním životem i po smrti toho, podle něhož se formovala, je tedy doslova "nesmrtelná", v prostředí správně vytvořeného a formovaného paměťového pole, tedy v "ráji" s dušemi dalších věřících, svatých a "andělů". Možná je to pouhá spekulace, ale jestliže to mágové kříže mysleli skutečně takhle (a mnohé tomu nasvědčuje), pak tedy klobouk dolů! Mimochodem, zdá se, že celá akce měla končit zcela jednoznačně - poslední bitvou, Armagedonem, kdy mělo být peklo (konkurenční podzemní informační stroj podsvětí) zcela zničeno a v úplném závěru se počítalo s důkladnou čistkou - "posledním soudem". Teď když už víme, o co vlastně šlo, můžeme se podívat na naše středověké dějiny z úplně jiného úhlu. Ukazuje se totiž, že se pod zdánlivě logickým průběhem historie skrývaly fascinující tajuplné podzemní proudy...

Z knihy Utajené dějiny Čech,
autoři Aleš Česal, Otomar Dvořák, Vladimír Mátl

nahoru