Cesta za Ježíšovým nenásilím I.

Fr. John Dear, S.J.


Převzato z www.vegetarian.cz

Jmenuji se John Dear, jsem katolický kněz, mírový aktivista, spisovatel a vegetarián. Cestoval jsem po celém světě, abych propagoval mír a nenásilí a sloužil jsem jako výkonný ředitel Společenství pro usmíření (Fellowship of Reconciliation), což je největší a nejstarší mezináboženská mírová organizace ve Spojených státech. Chtěl bych společně s vámi popřemýšlet {reflect with you about} o křesťanství a o vegetariánství.

Když se dívám na dnešní svět, vidím kulturu závislou na násilí. Ve chvíli, kdy píšu tyto řádky, se na světě koná více než 30 válek. Přes 1 miliardu lidí trpí podvýživou a jejími důsledky. Počet lidí na světě, kteří nemají přístup k pitné vodě, kteří živoří v nejhorší bídě, již překročil 2 miliardy. Podle Organizace spojených národů každý den umírá přibližně 60 tisíc lidí, většinou ženy a děti, v důsledku hladovění a s tím spojených nemocí. Přímo zde ve Spojených státech vidíme popravy, téměř všudypřítomné bezdomovectví a bezpráví všech možných druhů, včetně rasismu a diskriminace na základě pohlaví. Jen v USA každoročně zabíjíme přes 9 miliard pozemních živočichů tím, že jím podřízneme hrdla, někdy tehdy, kdy jsou ještě při vědomí. K tomu zabíjíme více než 15 miliard mořských živočichů, většinou udušením, vytlačením vzduchu z jejich těl nebo přímo rozdrcením, a to rovněž každoročně.

Souhlasím s Mahátmou Gándhím, Dorothy Dayovou z hnutí Katolického pracujícího a Rev. Dr. Martinem Lutherem Kingem mladším, že jediná cesta ven z této násilnické kultury vede skrz starodávnou moudrost nenásilí. Pamatuji se, co Dr. King řekl večer před tím, než na něj byl spáchán atentát: "Volba, před kterou stojíme, již není mezi násilím a nenásilím, je mezi nenásilím a neexistencí." Před stejnou volbou stojíme i dnes. Buď jsme na prahu nové kultury nenásilí, nebo na prahu neexistence.

Nenásilí začíná procitnutím ke skutečnostem, že veškerý život je posvátný, že všechny lidské bytosti jsou dětmi Boha míru a že jako boží děti máme určité závazky. Samozřejmě, že bychom nikdy neměli ubližovat či zabíjet druhé lidské bytosti, vést války, vyrábět jaderné zbraně nebo pasivně přihlížet každoročnímu vyhladovění milionů lidských bytostí. Nenásilí nás též vybízí, abychom přehodnotili způsob, kterým v naší společnosti zacházíme se zvířaty. Zatímco odporujeme proti násilí, bezpráví a válkám a zatímco praktikujeme nenásilí, hledáme mír a usilujeme o práva a spravedlnost pro chudé, jsme zároveň vybízeni k tomu, abychom prorazili bariéru biologického druhu a rozšířili svou víru v křesťanský soucit na zvířecí říši, mimo jiné tím, že příjmeme vegetariánský způsob životosprávy.

Když se dívám na svět a rozjímám nad touto naléhavou otázkou násilí a nenásilí, obracím se, jako křesťan, k Ježíšovi. Gándhí řekl, že Ježiš byl největší známý příklad člověka praktikujícího nenásilí v celé historii. Pokud vůbec něco víme o Ježíšovi, tak víme to, že odmítal násilí a odporoval proti němu a že zachovával nenásilí. Když ho vojáci vedli pryč, aby ho mučili a popravili jako další oběť trestu smrti, jeho poslední slova adresovaná skupině jeho přátel byla: "Schovej ten meč." Poté, co byl popraven, Bůh ho vzkřísil z mrtvých a on se vrátil ke svým přátelům s pozdravem míru a vybízel je, aby ho následovali do boží vlády míru a spravedlnosti. Nás také vybízí, abychom o následovali.

Od roku 1982 se snažím brát vážně Ježíšovo volání po nenásilí. Organizoval jsem demonstrace, byl jsem zatýkán kvůli činům občanské neposlušnosti a využil jsem každou příležitost, abych promluvil - ať již v knihách, v článcích a na seminářích, od hal v různých školách přes ulice v chudinských čtvrtích do kazatelen po celé zemi - o křesťanském nenásilí. Rovněž jsem cestoval do válečných pásem na Středním Východě, v Salvádoru, Guaemale, Nikaragui, Haiti, Severním Irsku a Iráku, abych se dozvěděl o bezpráví, které pácháme na tolika lidech a abych horoval proti nim.

Když jsem před 20 lety začínal se svou cestou křesťanského mírotvorství, přečetl jsem několik knih od Mahátmy Gándhího - velikého učitele míru a vůdčího představitele revolucionářského nenásilí. Gándhí hledal osobní a duchovní celistvost. Žil a pracoval za spravedlnost v Jihoafrické republice, usiloval nenásilným způsobem o nezávislost Indie a každý den strávil 2 hodiny v meditaci a modlitbě. Složil slib, že bude prostě žít, že bude mluvit pravdu a že bude praktikovat nenásilí. A odmítal jíst maso, přičemž prohlásil, že "život jehňátka je stejně vzácný jako život člověka."

Vegetariánství jako způsob pomáhat ukončit hlad ve světě

Přibližně ve stejné době, kdy jsem studoval Gándhího, přečetl jsem velmi působivou knihu od Frances Moore Lappéové s názvem "Jídelníček pro malou planetu" {Diet for a Small Planet}. Lappéová v této knize tvrdí, že bychom mohli pomoci sprovodit ze světa hlad tím, že bychom přerozdělili naše bohatství a zdroje chudším lidem ve světě tak, že bychom omezili militarismus, a tím, že bychom se stali vegetariány. Poukázala na to, že po celém světě dochází k tomu, že čím dál více základních obilovin, místo aby směřovaly do místních komunit podvyživených lidí, jsou pěstovány a podávány zvířatům, která jsou používána k získání mléka a vejcí a později jsou zabíjena kvůli masu. V obou případech tyto živočišné produkty spotřebují lidé v rozvinutém "prvním" světě a malý počet jejich bohatých vyslanců v rozvojovém světě, a nikoliv hladovějící masy.

Před deseti lety Čína vyvážela více obilnin než dovážela a zdálo se být jisté, že bude obilí vyvážet i nadále. Jenže místo toho, a přímým důsledkem zvyšující se spotřeby živočišných produktů - především prasat, je nyní Čína jeden z nejvýznamnějších dovozců obilí světa. Účinky této skutečnosti na lidech v Číně teprve začínají být postřehnutelné. Podle Worldwatch Institute a podobných organizací všechny rozvojové země, které spoléhají na živočišnou výrobu, pocítí podobné důsledky a z nich vyplývající zvýšený výskyt hladu a lidského utrpení. Je hluboce deprimující si vzpomenout, že během hladomoru v Etiopii v 80. letech minulého století a během somálského hladomoru v 90. letech tyto země nadále vyvážely obilí do Evropy, kde sloužilo jako krmivo pro krávy, prasata a kuřata tak, aby lidé v prvním světě mohli jíst maso. Obdobně nyní, zatímco lidé ve střední a jižní Americe trpí a umírají, tamní státy posílají svou produkci obilovin do USA jako krmivo pro naše krávy, prasata a kuřata proto, abychom mohli uspokojovat naší touhu po mase, mléku a vejcích.

Argumenty Frances Moore Lappéová, že bychom všichni měli pracovat na eliminaci hladu a pro ochranu životního prostředí a že jeden důležitý krok, který může udělat tímto směrem každý z nás, je stát se vegetariánem, jsou správné. Podle mého názoru je základní morální a etickou povinností všech pracovat na vymýcení hladu, válek a násilí. Dále pro mě jako pro křesťana je to i základní náboženskou a duchovní povinností - nejen to, je to boží přikázání. Frances Moore Lappéová mi pomohla spojit spravedlnost, solidaritu a život v nenásilí a rychle jsem se stal vegetariánem. Doufám, že tak učiní i další a že všichni budeme moci udělat další krok směrem k nenásilnějšímu a spravedlivějšímu světu.

Biblická vize soucitu a nenásilí

K tomu, aby se člověk stal vegetariánem, je řada dobrých důvodů a chtěl bych zde probrat několik z nich, včetně svědectví písem, základní posvátné úcty a soucitu vůči božímu stvoření, zodpovědného přístupu k Zemi a respektu vůči vlastnímu zdraví.

V počátečním a ideálním božím světě, reprezentovaném v 1. knize Mojžíšově Rajskou záhradou, nebylo vůbec žádné utrpení, vykořisťování a násilí. Lidé i zvířata byli vegetáriáni, jak čteme v první kapitole 1. knihy Mojžíšovy: "Bůh řekl 'Hle, dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To budete mít za pokrm.'" (1:29). Ihned poté, co stvořil tento krásný, nenásilný svět prostý jakéhokoliv vykořisťování, Bůh označil vše co stvořil za "velmi dobré". Pouze na tomto místě příběhu Bůh popisuje stvoření jako "velmi dobré" místo pouze "dobré" - a to činí bezprostředně poté, co vydává příkaz stravovat se vegetariánsky.

Lidé však po pádu vedli války, drželi se navzájem jako otroci, jedli maso a páchaly všechna možná zvěrstva. Po potopě, v níž byla zničena veškerá vegetace na světě, Bible vypráví o tom, že Bůh dovolil lidem jíst maso. Odborníci argumentují, že v kontextu tohoto příběhu to bylo povolení jen dočasné, vydané na základě lidského násilí a hříšnosti: Bůh nám dává svobodnou vůli, včetně svobody odmítnou Boha a Jeho cestu nenásilí, ale Bůh se pokusil nám pomoci snížit naší násilnost tím, že přikázal lidem, aby dodržovali boží zákony. V mojžíšovském právním řádu tedy existuje více než 150 zákonů ohledně jedení masa, ale ideál a cíl je stále vyjádřen vizí Rajské zahrady. Třetí Mojžíšova (Leviticus) dokonce přísně zakazuje jíst cokoliv, co obsahuje tuk nebo krev, a mnozí argumentují, že zákon Mojžíšův ve skutečnost zakazuje jedení veškerého masa proto, že není možné z něj krev úplně odstranit.

Nejlepší příklad vegetariána v Bibli je Daniel, nenásilný odpůrce, který se odmítá poskvrňovat jedením králova masa. Dokonce on a tři jeho přátelé se díky svému vegetariánskému způsobu stravování stávají mnohem zdravějšími než všichni ostatní v království. Také se stávají desetkrát chytřejšími a "Bůh jim dal vědění a zběhlost ve veškerém písemnictví a moudrosti". Všude v nádherných příbězích, co následují, čteme o člověku, který zůstává věrný Bohu, odmítá uctívat panovníkova nepravá božstva a nespravedlivé způsoby a odhodlaně praktikuje nenásilí. A tento nádherný příběh začíná božím schválením vegetariánství.

Kniha proroka Izajáše proklamuje vizi míruplného království, tedy nové boží zřízení, pod kterým všichni předělají své meče na pluhy, odmítnou studovat válčení, budou si užívat vlastní révy a vlastního fíkovníku a již nikdy neucítí strach. Několik pasáží odsuzují jedení masa a předpovídají den, kdy lidé i zvířata přijmou vegetariánský způsob stravování, když "vlk bude pobývat s beránkem, levhart s kůzletem odpočívat . . . . Nikdo už nebude páchat zlo a šířit zkázu na celé mé svaté hoře." (Iz 11:6-9) Samozřejmě, že boží smlouva je vždy zásadně s veškerými živočichy, tedy zvířaty a lidmi, a v závěru Izajáše Bůh mluví o tom, kdo zabíjí zvířata, stejným způsobem jako o těch, kdo vraždí lidi, a zvěstuje rozbřesk nového dne míru.

Podle proroka Ozeáše Bůh říká, "Pro [Izrael] uzavřu smlouvu s polní zvěří a s nebeským ptactvem i se zeměplazy. Vymýtím ze země luk, meč i válku a dám jim uléhat v bezpečí."

Všechny tyto překrásné prorocké vize docházejí naplnění, podle křesťanství, v životě Ježíšově. Ježíš je "nový Adam", který nás navrací do úplně nenásilné Rajské zahrady. Je "princem míru", který nastoluje boží zřízení nenásilí, milosti a spravedlnosti. Ježíš zasvětil svůj život léčení zlomených, osvobozování potlačených, volání po spravedlnosti, praktikování nenásilí, konfrontování struktur potlačení tím, že vyvracel stoly bezpráví. Činil tak, dokud v jeho 33 letech toho vládnoucí úřady neměly dost, načež ho popravili.

Když uvážím, co to znamená být dnes křesťanem, když rozjímám nad radikálním životem nenásilí, který vedl Ježíš, věřím, že dnes je Ježíš na straně trpících, těch, kteří jsou bez domova, uprchlíků a dětí světa, které jsou i nadále drceny chamtivostí tzv. "vyspělého" světa a válkami, které rozpoutává. Kdyby Ježíš žil v naší kultuře násilí, udělal by vše co je v jeho silách, aby konfrontoval struktury smrti a aby volal pro novou kulturu míru a života. Chtěl by po nás, abychom změnili každý aspekt našich životů, abychom usilovali o celistvost fyzickou, duchovní, citovou a etickou, aby z nás byli lidé nenásilí, děti Boha míru. Anglikánský kněz, teolog a profesor na Oxfordu Rev. Dr. Andrew Linzey napsal, že následovat Krista znamená být na straně těch nejvíce utlačovaných. Ve své knize "Teologie zvířat" píše, že dnes není více utlačovaných bytostí než jsou zvířata, s kterými je zacházeno tak špatně ze strany masného průmyslu. Mým závěrem je, že jako Křesťané musíme být na straně chudých a utlačovaných lidí světa a na straně zvířat.

Zde je vhodné poznamenat, že Evangelium se na mnoha místech zmiňuje pozitivně o zvířatech a zprostředkuje nám skutečnost, že Ježíš měl posvátnou úctu před zvířaty a před přírodou. Jak připomíná Lewis Regenstein ve své knize "Replenish the Earth: A History of Organized Religions' Treatment of Animals and Nature", Ježíš nazývá své následovníky "ovce". Porovnává svou starost o Jeruzalém se starostí, s jakou se slepice stará o svůj vrh. Sám sebe srovnává se zvířaty, jako jsou jehně a hrdlička, kvůli jejich nevinnosti a pokoře. "Pohleďte na nebeské ptactvo: neseje, nežne, nesklízí do stodol, a přece je váš nebeský Otec živí" (Matouš 6.26). "Což neprodávají pět vrabců za dva haléře? A přece ani jeden z nich není zapomenut před Bohem." (Lukáš 12.6)

Ježíš dokonce v Evangeliu podle Sv. Jana sám sebe označuje za "Dobrého pastýře" a říká, že dobrý pastýř položí pro své stádo ovcí i vlastní život. Můžeme si troufnout udělat závěr, že Ježíš podporuje nejvyšší čin soucitu a lásky, umřít nenásilně, i pro ochranu zvířat?

Ježíš byl ztělesněním nenásilí a soucitu. Ostatní z nás jsou vyzváni, abychom následovali v jeho mírumilovných šlépějích. Přesto málokdo se mu přiblížil. Myslím na Sv. Františka z Assisi, který chodil mezi chudými, kázal o míru a zejména miloval a oslavoval celé stvoření, včetně zvířat. "Neubližovat našim skromným bratřím, zvířatům," řekl, "je naší první povinností vůči nim, ale to samo o sobě nestačí. Máme i vyšší úkol: sloužit jim všude tam, kde to potřebují. Tam, kde jsou někde lidé, kteří vyčleňují kterékoliv z Božích tvorů z útočiště soucitu a lítosti," řekl, "tam jsou i lidé, kteří podobným způsobem přistupují i k dalším lidem."

Rev. Dr. Linzey, stejně jako sv. František, navrhuje, aby se lidé nechovali jako páni, nýbrž jako služebníci vůči ostatním živočišným druhům. Kristus přišel jako skromný služebník a vyzval nás, abychom se navzájem měli rádi, abychom jeden druhému navzájem sloužili a abychom nikomu neubližovali. Linzey razí teorii, že výzva k službě obsažená v Evangeliu zahrnuje nesobeckou, nezištnou službu a spravedlnost nejen pro chudé a utlačované, ale celému stvoření, včetně zvířat. Konáním tohoto druhu služby se čím dál více podobáme Kristu.

Mnozí raní křesťané propagovali vegetariánství, jako významný zastánce nenásilí Tertullián, patriarcha Konstantinopole sv. Jan Chrzostotom a církevní doktor a raný překladatel Bible sv. Jeremiáš. Teolog Klement z Alexandrie naléhal na křesťany, aby se stali vegetariány, těmito slovy: "Je mnohem lepší být šťastní, než ze svých těl dělat hřbitovy pro zvířata."

Je jasné, že po dobu prvních tří století po Kristu křesťan nemohl zabíjet nebo účastnit se války. Křesťané byli nenásilní. Někteří odborníci argumentují tak, že většina raných křesťanů byla zároveň i vegetariány a že jedení masa bylo oficiálně povoleno až ve čtvrtém století, když církev přijal císař Constantin a římská říše jako taková. Pak stejně jako křesťané odmítli nenásilí Ježíše a zplodili kacířskou teorii tzv. "spravedlivé války", úmyslně schválili i jedení masa.

Bez ohledu na tuto minulou praxi je však potřeba, abychom si my křesťané položili určité otázky: jak se můžeme přiblížit více Kristu a jak můžeme být věrnější nenásilnému Ježíši? Kde a v jakých oblastech našich životů bychom dokázali být milejší, soucitnější? V naší době se křesťané po celém světě začínají probouzet a vnímat přikázání obsažené v Evangeliu, přikázání usilovat o mír a spravedlnost pro všechny, přikázání odmítnout válku a přikázání praktikovat aktivně nenásilí podle Ježíšova vzoru. K tomu přehodnocují naše špatné zacházení se zvířaty a se stvořením jako takovým. Mnozí se stávají vegetariány. V roce 1966 vatikánské noviny poprvé napsaly: "Zacházet špatně se zvířaty a přitom jim způsobit bezdůvodně utrpení je činem zavrženíhodné krutosti, činem, jenž z křesťanského pohledu musí být odmítán." Další biskupové začali zahrnovat krutost vůči zvířatům pod pojem násilí jakožto určitého základního hříchu. V prosinci roku 2000 ukázal článek ve vatikánských novinách na místo v katolickém katechismu, kde se píše, že "způsobit, aby zvířata trpěla a umírala zbytečně, je proti lidské důstojnosti". Článek dále zpochybňoval způsob, jakým jsou dnes zvířata chována a zabíjena na jídlo.

Teolog Thomas Berry sesumarizoval rostoucí trend mezi křesťany takto: "Vegetariánství je způsob života, ke kterému bychom měli směřovat všichni kvůli vlastnímu ekonomickému přežití, kvůli fyzické pohodě a zdraví a kvůli ochraně duchovních hodnot". Jinými slovy, stát se vegetariánem je další způsob, jakým můžeme přivítat Kristovu vládu nenásilí.

Takže když si sedáme k jídlu, když si říkáme svou modlitbu a poprosíme Ježíše o požehnání, měli bychom se také rozhodnout žít v souladu s jeho životem soucitu a nenásilí tím, že budeme dodržovat vegetariánský způsob stravování. Přitom víme, že jak budeme praktikovat milosrdnost sami vůči sobě navzájem a vůči všem božím tvorům, tak budeme dostávat milosrdnost a požehnání, slíbené Ježíšem v Beatitudách.

Jenže dnešní realita pro boží tvory není ani soucitná, ani milosrdná. Naše zacházení s božími zvířaty je kruté a hrůzné. Každý rok je ve Spojených státech chováno a zabito 9 miliard pozemních zvířat a stejný osud potká 15 miliard mořských zvířat. Nosnice, které jsou chovány kvůli vejcím, tráví celý život namačkané v drátěných klecích jen o něco málo větších než zásuvky, které jsou naskládané na sobě ve skladech spolu s desetitisíci dalších ptáků. Podmínky jsou tak příšerné, že jejich nohy často zarůstají do drátů, na kterých stojí. Třetina ptáků utrpí zlomeninu nohy v tlačenici s ostatními ptáky během bolestivé cesty na jatka, která často pro ně obnáší několik dnů bez žrádla a bez vody a často vede skrz všechny možné extrémy počasí. Jedno vejce představuje 34 hodin utrpení pro nosnici, o cestě nákladním autem na jatka a samotném zabití nemluvě. Dvě stě padesát milionů ptáků - samců čeká smrt udušením nebo jsou rozemlety. Pro výrobce vajec jsou tito ptáci přebyteční a jsou jiného plemena než ti, kteří jsou chováni na maso.

Přitom všechna zvířata chovaná v rámci živočišné výroby - tj. kuřata, prasata, krůty, dojnice a krávy chované na maso - jsou geneticky manipulována (BRED) a jsou jim podávány preparáty, aby rychleji rostla. Jsou oddělována od svých rodin hned po narození a znetvořována bez umrtvení. Zobáčky kuřat se odřezávají horkým nožem. Býčci a samci prasat jsou kastrovány. Krávám se rohy z hlav doslova vytrhávají. Prasatům se vytrhávají zuby kleštěmi a ocas je uťat. Všechny bez rozdílu trpí mentálně i fyzicky, protože jsou nucena žít trvale v malinkých prostorech, bez možnosti konat podle svých přirozených tužeb a potřeb, bez naděje na únik. Jsou přepravována bez jídla a bez pití k pekelné smrti. Dojnice a jiná zvířata, která již nejsou schopna chůze, jsou vyvlečena ven z náklaďáků, přičemž jsou jim zlomeny další kosti. Jsou zabíjena tím, že se pověsí hlavou dolů a vykrvácí z podřezaného krku, často jsou přitom stažena z kůže a porcována zaživa - ještě při vědomí. "Kdyby stěny jatek byly ze skla," řekl Paul McCartney, "každý by byl vegetarián."

Kdyby tito zemědělci, pracovníci jatek a řidiči náklaďáků zacházeli tímto způsobem se psy nebo s kočkami, nepochybně by byli trestně stíháni za týrání zvířat.

Je důležité mít rovněž na paměti, že většina zvířat chovaných v rámci "živočišné výroby" je něco na způsob příšery "Frankensteina".

Jejich geny jsou zmanipulovány tak, aby rostla tak rychle, že jejich srdce, plíce a údy s tím často nedokážou držet krok. Například kuřata v současné době rostou dvakrát rychleji, než rostla před pouhými 30 lety, a na porážku jdou ještě před tím, než se dožijí 2 měsíců věku. Krávy v průměru dávají 4-krát více mléka, než by dojily za normálních okolností, a mnohé z nich dávají 10 až 13-krát více s tím, že vemena se jim doslova válí na zemi. Krůty a krocani jsou geneticky manipulovány tak, že již nejsou schopny se pářit přirozeným způsobem. Deník The Washington Post před několika lety publikoval článek o krocanech a krůtách k příležitosti Dne díkůvzdání (americký svátek, k jehož tradici patří jedení krůtího masa) s názvem "Techno-krůta: servírujeme vědu k večeři". Hrajeme si na dr. Frankensteina (který sestavil příšeru z různých částí mrtvých těl sešitých dohromady a oživil ji elektrickým výbojem) s božími tvory. Prohlubujeme si svou démonickou závislost na násilí nepředstavitelnou krutostí vůči sami sobě navzájem, ale i vůči božím tvorům. Gándhí řekl, že kvalitu společnosti lze posuzovat podle toho, jak zachází se zvířaty. Přitom my v naší společnosti každý den způsobujeme bolest, utrpení a smrt milionům božích zvířat.

Tolstoj řekl, že "vegetariánství je kořenem lidskosti". Vegetariánství dokazuje, že to myslíme s naší vírou v soucit a spravedlnost vážně, že si ji připomínáme a prohlubujeme neustále, každý den, pokaždé když jíme. Připomínáme si svou víru v milosrdnost a zároveň připomínáme druhým. Začínáme žít podle vize nenásilí, hned tady a hned teď.

Postupem staletí lidstvo pomalu rostlo ve vnímání lidských práv a v úctě k nim, včetně práva na samotný život. Nyní je všeobecně chápáno, že útlak a vykořisťování lidských bytostí kvůli jejich rase, pohlaví, náboženské příslušnosti, věku a fyzickým schopnostem jsou nepřijatelné. Když budeme pokračovat v tomto růstu morálního vědomí, naučíme se vymýtit válku, jaderné zbraně i násilí jako takové. Zároveň se naučíme ochraňovat Zemi a zrušit bariéru živočišných druhů tím, že se budeme hlásit ke své odpovědnosti vůči všem živým tvorům. Albert Einstein nazval lidskou úzkoprsost vůči ostatním živočišným druhům "optickým klamem vědomí". Náš úkol, podle něj, je "osvobodit se od tohoto vězení rozšiřováním kruhu našeho soucitu, aby obsáhl všechny živé tvory".

Veliký filantrop a teolog Dr. Albert Schweitzer ve svém projevu na přijetí Nobelovy ceny míru řekl toto: "Soucit, ve kterém veškerá etika musí mít svůj kořen, může dosáhnout plné rozvinutosti a hloubky jen tehdy, pokud obsáhne všechny živé tvory a neomezí se pouze na lidské pokolení".

Mnozí křesťané, kteří jsou zajedno v názoru o morální závadnosti ublížení psovi nebo kočce, se nad ubližováním krav, prasat, ryb a jiných tvorů ani nepozastavují. Je potřeba, abychom pochopili, že dokud jíme maso, platíme lidem za kruté zacházení se zvířaty. Důvody, proč přejít na rostlinnou stravu, jsou prosté: všechna zvířata jsou Bohem milovaní tvorové a Bůh je stvořil se schopností pociťovat bolest a utrpení.

Vegetariánství jako způsob, jak ochraňovat Zemi

Dalším důvodem, proč se stát vegetariánem, je pomoci ochraňovat životní prostředí. Zavedené ekologické organizace, jako například Sierra Club, Union of Concerned Scientists, Worldwatch Institute a National Audubon Society, upozorňují na ekologickou spoušť způsobenou chovem zvířat na jídlo a komerčním rybolovem. Ve skutečnosti nelze být ekologický aktivista a přitom také masojed - tyto dva pojmy se navzájem vylučují.

Nepříjemná realita je, že chov zvířat na jídlo nám postupně znečišťuje a znehodnocuje půdu, vodu i vzduch. Ve Spojených státech se spotřebuje 20-krát více energie na výrobu jedné kilokalorie v podobě masa nějakého zvířete, než je množství energie potřebné k výrobě jedné kilokalorie rostlinného jídla. Marnotratně proháníme 70 procent všeho, co vypěstujeme - jako například sóji, kukuřice, pšenice a jiných obilovin - přes zvířata místo toho, abychom jedli tyto potraviny přímo. Obdobně, více než polovina veškeré spotřeby vody v USA se spotřebuje v rámci chovu zvířat na jídlo. To je také důvod, proč jídelníček masojedů je 14-krát náročnější na spotřebu vody než jídelníček vegetariánů. Navíc intenzivní "živočišná výroba" vyžaduje přibližně 25-krát víc půdy na výrobu jednotky jídla v porovnání s tím, když se stejná jednotka jídla získá z rostlinných zdrojů.

To není všechno. Nejenže jedení zvířat je neefektivní. Těch 9 miliard pozemních zvířat, která ve Spojených státech chováme, vylučuje 130-krát tolik exkrementů jako celá lidská populace USA - to není překlep, opravdu 130-krát! A na rozdíl od těch lidských, na exkrementy od zvířat neexistují kanalizace a čističky. Je to hmota, která se bakteriemi, hormony, antibiotikami a pesticidy jen hemží. Prostě a jednoduše, jedná se o toxický odpad, který je největším zdrojem znečištění vody v USA.

To je situace na souši. Jak to přitom vypadá na moři? Rybářský průmysl postupně devastuje jemné, zranitelné mořské ekosystémy světa. Vláčí kilometry dlouhé rybářské sítě po dně oceánu, které ničí vše, co jim stojí v cestě. Obrovské rybářské lodě vysávají mořské živočichy z oceánů alarmujícím tempem. Třináct z celkem sedmnácti hlavních rybářských lokalit světa je úplně vyprázdněných. Ty samé lodě pak sypou nerentabilní, často již mrtvá zvířata zpět do moře spolu s vyhořelým palivem.


Konec 1. části.

Články na podobné téma:
Zlomky z apokryfních spisů
Christian vegetarians

Knihy ke stažení:
Jak je to vlastně v Bibli?
Evangelium Esejských

nahoru


Zpátky na Novinky