Jak došlo k degradaci Indie

úryvek z 13. kapitoly knihy Rančora Prima Hinduismus a ekologie

Cassell Publishers Ltd., London - New York, WWF 1992


Téměř dvě stě let se Indové vlivem anglického systému vzdělávání nedobrovolně odcizovali své vlastní kultuře. Byli vybízeni, aby uvažovali západním způsobem a vážili si hodnot, kterých si váží Západ. Jejich vlastní tradiční hodnoty byly odsunuty na pokraj zájmu. V mnoha případech již ani neznají jejich obsah a význam, protože se o nich nikde neučí. Rodina, v indické společnosti tradiční kolébka vzdělání, je v rozkladu kvůli migraci z venkova do měst, kde dochází k jejímu rozvratu vlivem moderního života.

Gándhí varoval před následky industrializace a řekl o nich, že Indii zničí. Většina jevů ohrožujících životní prostředí venkova (vesnic) jsou následky zavádění industrializace a západního způsobu života. V průběhu 70. a 80. let indický venkov zaplavila motorová doprava a moderní média. Ta pronikla do společenského systému, který se za tisíc let změnil jen minimálně, a způsobila obrovská napětí a nedorozumění. Rychlé turistické autobusy a nákladní auta se dělí o tutéž cestu s volskými potahy a chodci. Televize vystavuje jednoduché vesničany promyšleným tlakům moderního západního marketingu a svádí je předváděním životního stylu, o němž se jim může jen zdát. Příchod nablýskaných traktorů na farmy věstí zánik stromů, které musí ustoupit zvětšujícím se polím. Poutní cesty vystřídala turistika. Nová blahobytná střední vrstva z měst si na venkově staví rekreační obydlí, která opuštěně stojí na nejlepších pozemcích zbavených stromů. To jsou zla, kterých se Gándhí obával.

Také je třeba vzít v úvahu více než tisíciletou cizí nadvládu. Muslimové vládli v Dillí osm set let a jejich nadvláda, která nejenže indickou kulturu nepodporovala, ale čas od času ji tvrdě potlačovala, zanechala na celém okolí hlavního města hluboké stopy. Po nich přišli Britové a pomocí své jemnější formy útlaku udělali z Indů občany druhé třídy ve vlastní zemi. Výsledkem tohoto podrobení bylo odnětí podnikavého ducha, sebeurčení a vnitřní nápaditosti lidem, za něž se rozhodovalo zvenčí déle, než vydržela většina národů a kultur. To je důvod, proč Gándhí zdůrazňoval, že Indie nebude schopna skutečné nezávislosti, dokud lidé neobjeví ,,swarádž" - moc vládnout si sami - v sobě. Tento den ještě nenastal.

Indie stojí na křižovatce. Community Bio-Diversity, zpráva mezinárodní organizace pro ochranu životního prostředí World Wildlife Fund o Indii z roku 1990, říká: ,,Čas se nachyluje. Pokud nepodnikneme okamžité kroky, abychom z každého indického dítěte, ženy a muže udělali partnera a příjemce výhod hnutí ochrany přírody, budeme tichými svědky jedné z největších přírodních tragédií lidské historie." Někteří tvrdí, že tato tragédie již začala.

V celé Indii se lidé odcizili svému přirozenému prostředí a zapomněli na starobylé a úctyhodné ekologické hodnoty své kultury - čistotu, jednoduchý způsob života a úctu k přírodě. Je třeba podnětu, který by Indy přesvědčil, že tyto tradice nepředstavují jen nějaký přežitek z minulosti, a varoval je, že má-li existovat nějaká naděje pro budoucnost, nesmí dopustit zničení životního prostředí.

Lidé na celém světě se snaží zastavit znečištění životního prostředí, které zaplavuje planetu, a jejich úspěchy začínají mít vliv na neústupné zastánce bezohledného rozvoje a mezinárodní finanční kruhy. Existují náznaky, že lidé a instituce, které ovládají svět, začínají uplatňovat osvícenější politický přístup.

Se záplatováním současného systému však nevystačíme. Má-li existovat pro budoucí generace na této planetě skutečná naděje pro zdravý život, budeme muset najít nový způsob chápání našeho místa na světě.

Asi nejhlubším a zároveň nejjednodušším odkazem indické duchovní tradice je jednoduchý životní styl. Západní civilizace vytvořila kult spotřebitele, kdy se naplnění lidského života měří množstvím majetku. Ten, kdo vlastní nejvíce, je považován za nejpokročilejšího. Ten, kdo cestuje pěšky, je níže než ten, kdo cestuje Concordem.

Naplnění v indické tradici se naopak týká ducha. Písmo Védánta-sútra říká, že lidský život je určen k pochopení ducha, které jako jediné může zajistit skutečné naplnění. Nejuznávanější je ten, kdo vystačí s nejmenším množstvím majetku. Společnost, která zastává hodnotu vnitřního života, netouží po hmotném majetku jako prostředku k dosažení štěstí.

Na Západě jsme rozvinuli životní styl, který si lidstvo ani Země nemůže dovolit: styl spotřeby, který nehledí do budoucna; společnost přepychového života, ale omezeného myšlení. Je třeba si položit základní otázky o způsobu našeho života, jež vyžadují poctivé odpovědi. Nutnost jednoduššího způsobu života na Západě je zřejmá, ale má-li takový život přetrvat, musí být založen na hlubší duchovní etice. Lidé budou souhlasit se změnou jedině tehdy, uvidí-li něco pozitivnějšího. Bude-li jednoduchost ceněna jako nutný krok na cestě směrem k lidskému naplnění, lidé se rozhodnou žít jednodušeji.

Všechna náboženství světa říkají, že materialismus nefunguje, jednoduchý život je nejlepší a nejvyšší životní úroveň je ta nejjednodušší. Taková byla vždy indická tradice - jednoduchý život a hluboké myšlení.

nahoru