Slepé místo křesťanské tradice

Slepé místo křesťanské tradice

S filozofem Erazimem Kohákem o živých bytostech a lidské spáse

 

Co je zvíře za bytost? Kdo je, čím je?
Zvíře je panenské boží stvoření, jeden z mých bližních. Vím, že má sice jiné potřeby a přání, rozhodně se ale snaží jednat racionálně stejně jako já. Myslím, že všemu životu jde o to, aby žil a dosáhl mystického naplnění radosti. Jinak si myslím, že zvířata jsou hodně podobná dětem. Děti cítí všechno stejně jako dospělí, ale nejsou schopny to vyjádřit. A ještě jedna podobnost: děti a zvířata jsou úplně bezbranní.

Když se ale na zvířatech páchá tolik krutosti, vidí v něm člověk, jak říkáte, opravdu svého bližního ?
Samozřejmě jak kdo. Obecně platí, že čím méně je člověk vyspělý, tím méně má soucitu pro druhou bytost. Vyspělost lidství se dá měřit soucitem s jinými bytostmi. Je to otázka překonání sobectví v sobě, ochota otevřít se vůči druhému, ke čtyřnohému stejně jako k dvounohému.

Co se uvnitř zvířete děje?
Stejně jako s každým jiným živočichem pozoruji, na co reaguje moje žena, a z toho poznávám co ji těší, co ji bolí, co je pro ni důležité a co není. Celý život jsem měl psy a vím, jakou záhadou jsme byli jeden pro druhého -- to není otázka vztahu ke zvířeti, ale celkového lidského postoje. Lidé začínají od zvířete, o kterém ale nic nevědí. Přitom bychom měli nejdříve mluvit obecně o svém vztahu ke všemu životu -- k rostlinám, ke stromům, k oceánu, k balvanům... Mám se považovat za pána všeho žití, nebo pouze za jednoho člena té celé soustavy života? Jestliže mám úctu k životu, koneckonců znám život v sobě, vím, že život hledá naplnění. A to nemohu upřít ani zvířeti. Mám silný pocit, že to nemohu upřít ani kameni, a nikdy bych neroztříštil balvan dynamitem jen proto, že by to pro mě bylo šikovnější. Když bych čistil cestičky v lese a přišel ke skále, raději bych tu cestičku vedl kolem.

Jak lze takový přístup sladit s tím, že si říkáme páni tvorstva?
Těžko. Ale pokud takové označení odmítneme, máme možnost říct: jsme pouze jeden živočišný druh a ostatní svět má stejná práva jako my. Když tedy řekneme, že člověk je pouze jednou z bytostí, musíme přistupovat k světu s dobrou vůlí, stejně jako člověk k člověku. Úcta a dobrá vůle, to je ten základ.

Neměly by křesťanské církve jako řekněme tradiční šiřitelé mravnosti vyzvat své věřící, aby svůj vztah ke zvířatům změnili?
Křesťanské církve hluboce podceňují přírodu. Jejich veliký přínosem bylo, že viděly člověka v morálních relacích dobra a zla. Zároveň tím ale ztratily náhled přírodních náboženství, která vidí člověka především v souvislosti přírodního cyklu: jarního znovuzrození a podzimního umírání. Chápou důležitost slunovratu. Mám dojem, že křesťanské církve si s tímhle nevědí rady. My křesťané sice říkáme, že svět je boží stvoření, ale mimolidské bytosti v něm přehlížíme. Základní drama pro křesťany není drama života, nýbrž drama lidské spásy. Nikoli spásy všeho, ale lidské spásy. A tak se svět stává jevištěm a zvíře kulisou na tomto jevišti. A to je dost problematické, slepé místo křesťanské tradice.
RESPEKT Č.21/02

 

Další články E. Koháka:
Právo žít
Chvála automobilu
Kdo je cizí
Otázka svědomí a spolucítění se stvořením (Zelená svatozář)
Lidé se honí za extrabuřty
Lidstvo terorizují propagátoři tzv. rozvoje
Tři otázky k směřování lidstva
Filosofové Keller a Kohák o USA: "Je to výsměch demokracii..."

nahoru


Zpátky na Novinky