Politice by slušela zelená


Jan Keller
2.4. 2002

Předvolební činnost menších neparlamentních politických stran nevyvolává přílišný zájem médií. Je to pochopitelné. Tyto strany nedokáží zaujmout spektakulárním vzájemným osočováním a obviňováním, jako to předvádějí strany bývalé Čtyřkoalice. Nemají ani žaludek na předvolební triky, cirkusové atrakce a falešné sliby, jimiž tak vyniká ODS. Přitom naše politická scéna byla již díky opoziční smlouvě stabilizována natolik, že z polomrtvého stavu by ji mohly dostat právě jen čerstvé politické síly a hlavně nové nápady. Jednou z těchto sil by se u nás, stejně jako je tomu v mnoha dalších evropských zemích, mohla stát Strana zelených. Důvodů je celá řada. Ekologické hnutí, které se u nás velice slibně oživilo na přelomu 80. a 90. let, pak v průběhu celého následujícího desetiletí postupně sláblo. Jedním z důvodů bylo, že ekologické osobnosti se rozešly do jednotlivých politických stran, kde svoji energii dodnes vyčerpávají v půtkách s mocnými křídly stranických technokratů. Po tragické smrti Josefa Vavrouška pak na mnoho let pohasla šance na ustavení rozumné a odborně zdatné, dynamické a na ekologii zaměřené politické strany. Strana zelených si v průběhu 90. let takové postavení vydobýt nedokázala.

V poslední době, jak se zdá, chytá Strana zelených druhý dech. S novým předsedou, tentokrát konečně odborníkem na otázky životního prostředí, a s novým a výkonnějším předsednictvem by mohla překvapit. Jejím programem je Národní strategie trvale udržitelného rozvoje, která nepochází z dílny jakýchsi zelených fundamentalistů, nýbrž předních odborníků z Univerzity Karlovy a dalších vědeckých pracovišť.

Na případnou novou parlamentní stranu by rozhodně nemusela pohlížet se znepokojením vládní sociální demokracie. Málokterý sociální demokrat si dnes asi namlouvá, že program trvalé udržitelnosti, ke kterému se jeho strana hlásí, by bylo možno prosazovat v koalici s ODS, pro níž je "trvale udržitelný vývoj" výrazem téměř neslušným. Navíc by právě Zelení mohli do politiky vrátit alespoň část dokonale otrávených voličů, kteří jsou jinak rozhodnuti k volbám letos vůbec nejít. Zároveň by mohli oslovit také nemalou část dřímající občanské společnosti, která nestojí o to, sloužit jako rezervoár Koalice pro dočasný záskok za momentálně příliš zadlužené a příliš neschopné partnery.

Pokud by si média povšimla předvolebního sjezdu Strany zelených, který se konal první březnový víkend, zaznamenala by na něm řadu nových prvků. Kromě prioritního zaměření na problematiku životního prostředí se Zelení zabydlují i v dalších klíčových tématech současné politiky a profilují se jako jednoznačně a nevyhýbavě proevropská strana. Bohužel se u nás z důvodů, o kterých ví hodně politická elita, ujalo chápání politické stability jako narůstající reglementace svobodné konkurence a soutěže. Není to náhodné. Pokaždé, když se čerstvá a ještě nedávno revoluční elita uzavírá a izoluje od zbytku společnosti, bývá politická stabilita vykládána právě takto. Demokracii by rozhodně neuškodilo, pokud by právě třeba Strana zelených celý ten náš jemně zbahnělý politický rybník tak trochu destabilizovala.

Autorem je ekolog, sociolog a publicista prof. PhDr. Jan Keller, CSc.

http://www.darius.cz/jankeller

Právo, 2. dubna 2002

nahoru