Má živá bytost "právo" žít?


Erazim Kohák

Převzato z: www.svobodazvirat.cz


Organizace na ochranu zvířat

Nic nečiní člověka lidštějším, než láska ke zvířatům.

Henry Fielding


Má člověk (potažmo kůň nebo strom) "právo" žít?

Nejde o vecnou podstatu. Plne souhlasim s ochranci lidstva, ze clovek svym nejvlastnejsim bytim touzi po radosti zivota a hrozi se utrpeni a zahuby. Jsem presvedcen, ze moji povinnosti je zit tak, abych v mezich moznosti tuto nezadatelnou potrebu svym bliznim co nejmene upiral a naopak pomahal ji naplnit. Totez plati o mimolidskych bytostech: vsechno zive usiluje o zivot a vzdoruje smrti. Ostatne i kamen svou vytrvalosti dosvedcuje nezadatelnou potrebu vseho, co jest, proste byt a vzdorovat nebyti. Tedy jednoznacne, mimolidsti zivocichove (lidove "zvirata", zde dale jen MLZ) maji zcela nezadatelnou potrebu zit - a my lide, bytosti, ktere maji na vybranou, k teto potrebe mame pristupovat s uctou a ohleduplnosti. O tom jsem naprosto presvedcen.

Ve filosofickych diskusich na zapade, napr. v diskusi mezi Rogerem Scrutonem a Andrewem Taylorem, nejde o tuto skutecnost, nybrz o to, zda je zahodne oznacovat tuto potrebu MLZ (a ostatne lidi i vsech bytosti) zit a vzdorovat zahube jako "pravo". Nezpochybnujeme tedy ani nezadatelnou potrebu MLZ zit, ani svoji povinnost pristupovat k teto potrebe s uctou. Jde jen o to, zda pojmoslovi "prav" predstavuje vhodny nastroj k reseni teto otazky.

Co vlastne je receno o urcite nezadatelne potrebe - treba o proste potrebe zit a usilovat o "tajemne naplneni v radosti" (Schweitzer) - kdyz ji nazveme "pravem"?
Nejbezneji slovo "pravo" oznacuje oduvodnene ocekavani, ze neco mohu, aniz bych se nekoho doprosoval ci se obaval postihu, spise pro to mohu ocekavat pochopeni a podporu.

Kdyz tedy reknu, ze napr. mam pravo uzavrit snatek, rikam tim, ze na rozdil od svych nevolnickych predku nemusim zadat milostivou vrchnost o svoleni a nemusim se obavat, ze me bude nekdo trestat. Podobne je tomu s udajnym pravem na praci, na svobodu vyznani nebo na zdravotni peci. Mit pravo vzdycky znamena, ze mohu ocekavat, ze tato hodnota je samozrejma. Mohu o ni usilovat a i doufat, ze nekdo, neco mi danou hodnotu zajisti a nikdo me nebude pronasledovat.

Otazka ovsem je, odkud se bere toto udajne "pravo" - kdo ci co mi je udeluje, zajistuje mi moznost prislusnou cinnost vykonavat a chrani me pred negativnimi nasledky? Potreba vznika proste zitim, ale jak se z ni stava pravo?
Nejbezneji k tomu dochazi navykem. Nemcina dokonce uziva totez slovo pro obycej a pro mrav (Sitte), etiku oznacuje jako nauku o obycejich (Sittenlehre). Obycej znamena, ze jsem si zvykl jednat urcitym zpusobem a ze spolecnost navykla takovemu jednani natolik, ze je ode mne ocekava: nemusim se doprosovat, nemusim se obavat nasledku. Ze zvyku se stalo "pravo".

Takove navykove pravo je ovsem vselijake. V mnoha spolecnostech odvozuji muzi z odvekeho navyku sve "pravo" bit "sve" zeny nebo lide sve "pravo" tyrat a zabijet ostatni zivocichy. Navyk dovede posvetit vsechnu spatnost. Vsechen pokrok v dejinach lidstva byl vzdy vydobytkem kritickeho rozumu na mrtve tizi zvyku. Tak stoicti pravnici ve starem Rime popreli ve jmenu rozumu odveke pravo vlastnit otroky. Tak francouzsti a americti revolucionari prosazovali ve jmenu rozumu pravo na svobodu proti odvekemu tradicnimu "pravu" feudalni aristokracie na nadrazenost. I dnes, pokud bychom chteli chapat nezadatelne potreby MLZ jako "prava", museli bychom se dovolavat napr. rozumu proti odvekemu navykovemu "pravu" na bucek - a v ceske lidove predstavivosti ma toto druhe "pravo" daleko sirsi uznani.

Uzitecnejsi nez hluboce tradicionalisticke pojeti navykoveho prava je positivni pojeti obcanskeho prava, tedy prava, ktere spolecnost (panovnik, vlada, parlament) vytvari a udeluje zakonem. Jako obcan Ceske republiky mam na jejim uzemi pravo na osobni bezpecnost. Je to nezadatelna potreba lidskeho ziti, avsak tato spolecnost ji navic prostrednictvim sveho parlamentu, vlady a soudu uznava jako oduvodnenou a zarucuje mi ji. Nemusim se doprosovat, nemusim se obavat. Samozrejme, mohu se dozit selhani v praxi, zvlast s odlisnou barvou pleti. Avsak zasadne mam jako obcan na uzemi CR zaruku osobni bezpecnosti.

Maji MLZ "prava" v tomto smyslu? Pokud chapeme "pravo" jako positivni pravo, udelene spolecnosti a zajistene zakonem, pak je otazka o "pravech zvirat" v podstate otazkou, zda zakon MLZ nejaka prava udeluje, pripadne jaka. Slavne to neni: zakon chrani obcany a po vytce jejich majetek. MLZ pozivaji pravni ochranu jako majetek obcanu, jen velmi okrajove a nedusledne take primou ochranu proti tyrani, ne uz proti komercnimu a vyzkumnemu vyuzivani. Tedy v tomto smyslu "zvirata" prava nemaji.

Jina otazka je, zda by MLZ meli prava mit, tedy zda by jim zakon mel zajistit podobnou ochranu, jakou zajistuje lidskym subjektum a pripadne rovnopravnost s nimi. Mel by nas zakon vyvazit zajmy "majitele" a zajmy zvirete? Mel by pristupovat k nezadatelnym potrebam MLZ se stejnou vaznosti, jako k nezadatelnym potrebam lidskym? Mel by napr. zajistit ochrancum zvirat moznost zalovat ve jmenu MLZ, ktere clovek pripravuje o nezadatelne potreby zarucene zakonem?

Osobne jsem o tom presvedcen. Uznani nezadatelnych potreb vseho stvoreni povazuji za jediny skutecne nosny zaklad pro etiku. Bezvyhradne podporuji uznani takovych potreb v zakone a odmitam deleni sveta na chranenou cast, ktera podleha etickym normam (v podstate lide a vybrani vyssi obratlovci), a uzitkovou cast, kde lidsky prospech je jedinym kriteriem. Neni mi ovsem zdaleka jasne, zda oznaceni techto nezadatelnych potreb jako "prava" by bylo prinosne, avsak tak ci onak myslim, ze pokud ma tato civilizace prezit a byt hodna preziti, je zasadni prestavba nasich pravnich soustav na zaklade eticke rovnopravnosti necim zahodnym a i nezbytnym.

Jenze to je neco jineho nez otazka, zda MLZ ze zakona "maji prava". Na tu lze na urovni positivniho obcanskeho prava odpovedet jen, ze ne. Za dnesniho stavu zakon MLZ prava neudeluje. K tomu muzeme dodat, ze by bylo zahodne, aby tomu tak bylo, avsak to je vse.
Treti, nejproblematictejsi jsou tzv. lidska neboli prirozena prava, tedy prava, ktera clovek (potazmo MLZ) udajne "ma" proste proto, ze je clovekem, zcela bez ohledu na to, zda je jake zakonodarstvi uznava ci zda jsou zakotvena ve zvyku. Podle tohoto pojeti clovek, zcela bez ohledu na statni ci etnickou prislusnost "ma pravo" treba na zivot, svobodu a usili o stesti, jak to vyjmenovava americke vyhlaseni nezavislosti s odvolanim, ze to je pravda zjevna o sobe, self-evident truth.

Toto pojeti je celkem logicke pro ty verici, kteri veri, ze tento kosmos podleha zakonum a vlade Boha vsemohouciho, ktery lidem udeluje urcite vysady (vladu nad stvorenim) a klade na ne urcite pozadavky (peci o stvoreni), pak zajistuje odmenu (prip. posmrtnou) tem, kdo ziji v mezich jeho zakona a trest tem, kdo jej porusuji. V tomto pojeti jsou lidska prava obdobou positivnich obcanskych prav na urovni Boha a jeho zakona.

Pro neverici (i pro verici s mene baroknim, vice biblickym pojetim zboznosti) je predstava "lidskych" prav ponekud problematicka. Bible je nezna. Potrebne ustavni usporadani kosmu lze jakz-takz odvodit z rozumu. Neni vsak prilis jasne, co by znamenalo rici, ze dany MLZ "ma pravo" na neco, co nikdo neuznava a nikdo nezarucuje. Muze to snad znamenat, ze Pan Buh by byl rad, kdyby to tak bylo. Pro neverici hovorit o "pravu" pak opravdu neni nic nez trucovite dupnuti - a just to chci! - kterym podporuji dobrou vec.

Muze to mit svuj vyznam. Pokud ji dany subjekt prijme, pak veta "i zvire ma pravo na zivot" pusobi silneji nez "i zvire ma zasadni potrebu zit". Toho se dovolava vetsina autoru, kteri uzivaji pojmoslovi "prav" v zapase na ochranu nasich mimolidskych bliznich. Na pocatku devadesatych let probehla i diskuse o "pravech" stromu, dnes pod dojmem hruzne primestske rozplizlosti - urban sprawl - prichazeji do popredi "prava" krajiny.

O dramaticke potrebe chranit stromy i krajinu pred nenasytnou vsezravosti zbohatlych jedincu i spolecnosti bychom tezko pochybovali. Jenze je pro to pojem "prav" vhodny nastroj? Obvykly protiargument uvadi predevsim, ze pokud kazdou potrebu oznacime jako "pravo" - tedy jestlize neco potrebuji nebo si myslim, ze to potrebuji, mam na to automaticky "pravo" - zlehcujeme a doslova vyprazdnujeme pojem prava k neuzitelnosti. K tomu pristupuje druhy protiargument, totiz ze zatim co o potrebach lze diskutovat, "prava" lze jen prosazovat. Protoze potreby jsou protichudne, jestlize je prevedeme na "prava", vytvorime patovou situaci. Jen si predstavte, jak by dopadla ctyrclenna rodina v panelakovem 2+1, kdyby vsichni jeji clenove zacali prosazovat sve potreby jako "prava"!

Zkusme to tedy jinak. Vyhrazme pojem "pravo" pro positivni pravo ze zakona, pripadne usilujme o to, aby nasi zakonodarci zabudovali do nasich zakonu "prava zvirat", avsak nerikejme, ze MLZ a ostatne i lide jakasi zakonem blize neurcena "prava" maji. To je mateni pojmu. Z drtive vetsiny zadna prava nemaji: nemohou oduvodnene ocekavat ohleduplnost, nikdo se jich nezastane. Retorika o "lidskych pravech" vyzni celkem zvucne v luxusnich auditoriich konferencnich center v privilegovanych zemich. Vyzni jako trpka fraska na pozadi umirajicich deti v Angole ci vymirajicich zivocisnych druhu postizenych dramatickym oteplovanim.

Nemluvme tedy o "pravech". Rekneme jen, ze lide, mimolidsti zivocichove, vubec vsechno, co jest, ma sve zasadni, nezadatelne potreby a soustredme se na uctu k nezadatelnym potrebam MLZ (a vseho stvoreni).
Docela konkretne a zcela minimalne ochranci zvirat obvykle cituji ctyri zakladni, naprosto nezadatelne potreby zvirat v hospodarskem chovu. Jsou to potreby pohybu, spolecenstvi vlastniho druhu, prirozene stravy a stridani dne a noci. To jsou potreby opravdu zcela minimalni; jakekoliv upreni predstavuje tyrani. Zcela beze vsech neplodnych nekonecnych debat o tom, zda "zvirata" maji ci nemaji "prava", je jasne, ze stejne jako lide a vsechno stvoreni i MLZ maji sve nezadatelne potreby a ze tato civilizace muze dlouhodobe prezit jen potud, pokud se nauci zit v mezich ucty k nezadatelnym potrebam vseho zivota.

Tedy v kostce: vsechno, co zije a co je, v tom ci onom smyslu "chce" zit ci byt. [I komar se snazi uniknout placacce]. Z touhy po ziti vznikaji nezadatelne potreby, bez jejichz naplneni zivot prestava byt zivotem. [Takovy je udel MLZ v hromadnych chovech a v pokusnictvi.] Etika, zvlastni ukol lidi, bytosti, ktere maji na vybranou, vychazi z uznani nezadatelnych potreb druhych, [tedy nejen vsech lidi, nybrz vsech bytosti, vseho, co je]. Osvobozeni zvirat! je v zasade etickym hnutim za uznani nezadatelnych potreb MLZ [a nasledne za lidsky zivotni styl v mezich ucty k nezadatelnym potrebam vseho stvoreni.] Nestaci nejist maso. Je treba zit lehce na Zemi.

To je ovsem jen jeden mozny vyklad, v podstate kohakovsky. Druhy, ke kteremu se kloni Peter Singer, vychazi z predstavy sveta rozdeleneho na dve casti. Jedna je cast privilegovana, obdarena pravy, druha je uzitkova, podlehajici jen zasadam uzitecnosti. Prvni cast predstavuji lide se svymi pravy, druhou cast vsechny ostatni bytosti. Protoze nektere uzitkove bytosti sdileji s lidmi zasadni vlastnosti (napr. plnou citovou skalu, rodinne vztahy a dalsi), Singer navrhuje preradit tyto uzitkove bytosti do privilegovane casti sveta a uznat jim "prava" obdobna lidskym. Podle tohoto druheho vykladu je Osvobozeni zvirat! skutecne hnutim za prava zvirat, proti masite strave (po prerazeni zvirat do privilegovane sfery se stava kanibalismem) a proti pokusnictvi (po prerazeni se stava barbarstvim na urovni dr. Mengeleho.)

O to tady jde. Chceme chapat Osvobozeni zvirat! jako hnuti za etiku ucty k zivotu (presneji, ucty k nezadatelnym potrebam vseho stvoreni) nebo jako hnuti za prava zvirat (presneji, za prerazeni zvirat do sfery privilegovanych)? Oboji je mozne. Nemyslim, ze tuto otazku muzeme vyresit, avsak myslim, ze bychom ji nikdy nemeli prestat resit.

Erazim Kohak

Další články E. Koháka:
Lidé se honí za extrabuřty
Lidstvo terorizují propagátoři tzv. rozvoje
Tři otázky k směřování lidstva
Otázka svědomí a spolucítění se stvořením (Zelená svatozář)  

nahoru